..vysvětlení. .. . ♥ . .. .. ... .. ..... .. . ...

20. prosince 2010 v 20:54 | Nezkrotná |  By me...
..točíš se ve víru, ústa jak upírům krví ti planou..

Ono to celé popsat je vážně těžký. A nejvíc je těžký si všecko uvědomit. Uvědomila jsem si, že znám super kamarádku. A nechci o ní přijít. Po tom, co pro mě dělá.. Dneska jsme prokecali fakt několik hodin a přišla jsem na to, že bez ní střední nepřežiju. Děkuju jí. Děkuju Ti.
Dozvěděla jsem se pár věcí. Například, že se jí ve čtvrtek, (nebo v pátek?) ptal, co se se mnou děje, že se spolu už nebavíme. Její odpověď zněla "Nevím" .. jsem za ní vděčná. I když teď chci, aby všecko věděl. Aby tušil. Chci mu to vysvětlit, že to není jen o něm, že je to hlavně o mě..Že jsem slaboch. Musí to alespoň tušit. KDYŽ ONO JE TO FAKT TĚŽKÝ. Chsi mu říct, že je pro mě jednodušší lidi prostě ignorovat, než čekat, až mi zmizne ze života. Nechci ani pomyslet, jak to bude na konci školního roku vypadat.. Jak budu mít neustále zarudlé oči, ubulená... nevyspalá.. oteklá. A především zničená. Proto jsem si chtěla odvyknout od psaní si s nim, od jeho dokonalýho úsměvu a toho utápějícího pohledu. Tak nádherný oči má. Tak nějak.. upřímný. Veřejně, i neveřejně se omlouvám tý holce, co jsem o ní napsala, že bych jí kopla do držky. Nevim, dozvěděla jsem se, že spíš soucítí. Já.. nevim co si o ní mam myslet. Na jednu stranu, je mi absolutně nesympatická, ale dneska mě potěšilo, co mi moje slečinka řekla. Prostě jeden z těch lidí, u kterejch nevim, co si o nich mam myslet.

Zas mě napluňuje ta známá bolest. Ta která bolí někde u hrudníku. Tam kde mělo tlouct srdce. Ale to tam chybí. Místo toho, je tam krvavá rána, která se neuceluje, jen se zvětšuje, krvácí. Neléčí se. Je to dlouhodobá nemoc, nenakažlivá, takže se nemusíte tolik bát. Jo, ale pobyt se mnou, zvyšuje deprese. A jsem natolik sobecká, že vás jimi zatěžuju..Zatěžuju ji, která je ochotná mě poslouchat a za to ji tak nesmírně obdivuju. A děkuju.. vážně moc.
Musim mu to nějak vysvětlit. Ale vím, že si před něj nedokážu stoupnout a jednym dechem mu to říct. Musim na to fakt pomalu, a zatim nejlíp přes písmenka. Nechci, aby mě to tak zasáhlo. Ta reakce. Případné ponížení. Bolest. Ne, nechci se zhroutit před ním. Vše bych jen zhoršila. Musím to vyřešit i jinak. Hlavně musí vědět - opravdu všecko.
Je jednoduchý tu sedět brečet, nechávat slzy skapávat na klávesnici a nadávat si.. Horší je to celé napravit. Kdyby jenom existoval stroj času. Nic z toho by se nemuselo takhle hrotit. Ne tak moc.. Jo vím to, nechi ho ztratit jako kamaráda.. Nechci ho ztratit vůbec. Je to tak posraně složitý..

Jo, co to tak najdenou.. já.. dkyž s nim mluvim, bolí to. Ale když s nim nemluvim, je to ještě stokrát horší. Chybí mi. Moc. Nejvíc. Nejde to prostě popsat. Teď všechny tyhle "zamilovaný trouby" fakt chápu. A jen soucítím. .... Nejde to bez něj.

 

..do hajzlu.

19. prosince 2010 v 14:37 | Nezkrotná |  By me...
Tohle nebude milej článek. Nebude ani o nic pozitivnější, než všechny předcházející. Možná to bude ještě horší. Storpocentně bude ještě horší.. Tolik vzteku jako teď jsem v sobě neměla sakra dlouho.. Nikam sem neměla chodit. Je mi hrozně. Nevim, kdy mi bylo naposled takhle.. tak nicotně. Už pro mě neni nikdo důležitej. A já nejsem pro nikoho důležitá.. Seru na to. Nikdy jsem nikoho neměla mít ráda. Sice bych teď byla robot.. neznala bych štěstí. Ale taky bych neznala tu nesnesitelnou bolest. Je to jako by vám někdo vyrval srdce z hrudníku. Ale to nestačí, pořád do tý rány něčim reje. Pořád a pořád. Pak to nechá, už to skoro nebolí, jen občas. A potom zase znova. Jako by někdo sloupnul ten strup a rána zase začala krvácet. A čím víckrát ten strup strhnete, tím víc ta zkurvená krev chčije z místa, kde mělo bejt srdce. .. "a v lásce vyhrává, ten kdo má míň rád.." jo bezva písnička. Jsem naprostej looser.
Ale to se teď všechno mění, prostě si k sobě už nikoho nepustim.. od všech se odtáhnu. Už mi nebudou chybět. A já jim. .. jo kde je to moje "...přátelé se neopouští, hajzlům se nevodpouští".. ?? Seru vám na to. Přátelství vlastně neexistuje. Neexistuje ani láska. Jo.. řikejte si co chete. Neexistuje.

Proč tohle všecko? ... Do hajzlu. Šla sem na tu zkurvenou zpropadenou akci. Měla jsem jít na fialky a zlejt se jako prase. Ne, šla jsem "tam". ANO, byl tam i třeťák i on. Co vám budu povídat, nevšímala jsem si ho. Třeťák za náma přišel, ať se pak přemístíme k jinýmu stolu, tam kde to mělo bejt pro nás. Trochu sem se začla usmívat. Koukal při tom na mě. Hm, zas sem si to moc vzala. Má přítelkyni... teda aspoň to tak vypadalo, podle toho, jak se na něj ta holka lepila. A jemu to zřejmě nevadilo. Do hajzlu... Kurva, ne... no. Ale to mě nezasáhlo tak, jako že se se mnou nebavil "ON" byl tam s tou holkou, nemůžu na ní bejt sprostá, protože je to "kamarádka" mojí kamarádky. Ale nejradši bych jí rozšlápla xicht a flusla jí do držky. Ne... nenapsala jsem to. To za mě napsaly emoce. Ne.. prostě se tam s ní celou noc bavil.. a i kdybych chtěla, neměla bych příležitost s nim pokecat...Byla jsem tak zdrcená, že sem musela poprosit mojí Andulku, ať jede k nám, ať u nás spí. Vim, že jinak bych si něco udělala... Něco, co by fakt moc bolelo. Ale nebolelo by to tak, jako ta díra v hrudníku. To ne. Bylo by to mnohem koncentrovanější. Mnohem oddechovější. Musim ho mít fakt ráda. Uvědomila jsem si jednu věc. Nemůžu bejt s nim, a při tom se necejtit blbě.. ale nemůžu bejt bez něj, a bejt šťastná.. Ale přesně tohle sou ty posraný emoce, kvůli kterejm si nechci nikoho připustit k tělu. K dyž už se mi dostane pod kůži, nejde s tim nic dělat. A že čas to spraví?? Uvědomte si laskvě, že tak dlouho to nevydržim.. Už teď mam chuť se všim skončit, poslat všem poslední písmenka, poslední dopisy. Poslední "ahoj" ... ale ne.. nemůžu, teď nesmim utéct. Jak bych mohla? Já se přece nikdy nevzdám. Proto sem se rozhodla, že když se to do konce pololetí nevyřeší, odjedu na moravu.. a tam začnu od znova. Jinak. Jo, sice zapřu svoje "já" .. začnu chodit tak, aby lidi viděli, že jsem slušná. A prodam se do toho zkurvenýho světa přetvářek. Už tomu stejně nedávam větší šance. Potřebuju někoho..někoho kdo mi rozumí...

.hajzlům se nevodpouští.. ♥

17. prosince 2010 v 21:43 | Nezkrotná |  By me...

..je fakt těžký tvářit se jakoby nic. A tak na to zase jebu, všechno se sere... teda vlastně jen většina. Zejtřejší akci nejspíš zrušim, krom toho třeťáka mě tam nic netáhne. Vožrat se můžu i doma, nebo na koncertě. Je to tak těžce na nic, že se mi chce dokonce i brečet. A to moc často nedělam. NECHCI se tvářit jako slaboch... nechci se tvářit vůbec, nic nechci, je mi to fuk. Víte, tim že pustim ty slzy, si akortá dokážu, se sama sebe lituju. A to já nejsem. Nebrečim často, ale po dnešku ať se mi nikdo nediví, že mam rudý oči, plný slz. Možná by bylo na místě, abych vám to všecko vyprávěla. A tak doufam, že mě pochopíte.
Dnešek vlastně začal skvěle. Nezasapala jsem. Což je dost divný. Všechno jsem v klidu stíhala a měla jsem takovou povznesenou náladu. Jako, že mě nic nemůže zaskočit. (To jsem ještě nevěděla, jak jsem se spletla).. Celý ráno, cestu do školy, jsem poslouchala The Fialky. Mam jich teď plnou hlavu. Ježiš, jak já měla fajn náladu.  Ještě k tomu jsem potkala v buse skvělou osobu.
Ve škole paráda, první dvě hodiny ulejváníčko o ICT... potom Fránina, kterou se vlastně neučim, takže taky žádnej vopruz. No jasně, akorát o přestávce sem potkala jeho. Ne třeťáka, ale JEHO. Samozřejmě, nebyla jsem schopná říct ani slovo,  jen sem se na něj koukala. Kamarádka ze třídy (která do všeho zbytečně strká nos) hned přiběhla a tim jejim histerákem začala . "to je on?? to je on?? Proč si na něj koukala jak na vraha? Jo, máš pravdu je hezkej..." a blá blá blá.. přitom ho ani nezdá. Myslí si, že když řekne něco hezkýho o klukovi, kterej se mi líbí, tak si jí hned oblíbim? No, tak to teda ani náhodou. Histerka. No, a tak jsem myslela, že to mam aspoň dneska za sebou.. že ho už neuvidim, že nebudu mít posranej celej víkend. No.
Po škole (když už jsme díky bohu ukončili to mučení) jsem vystřelila ven. Chvíli jsem kecala s tim pankáčem od nás.. nebyla jsem na něj milá. Ale zasloužil si to. A pak, když i on odešel, šla jsem čekat před školu na ní. Poslední dobou, je střed mýho vesmíru, ona mě tu pomáhá držet se při životě. A jak si tak stojim před tou školou, vidim třeťáka jak jde.. směrem ke mě. Super, ani nevíte, jakej zmatek v mojí hlavě nastal. Co mu mam říct? Jak se mam tvářit? Mam ho pozdravit první? ... A ve chvilince, kdy se přibližoval, mi všechno cvaklo. On.. on by se měl postarat o to, abych na "TOHO DRUHÝHO" nemyslela. Víte, utápět se v jeho modrejch očí, bylo to nejlepší z dnešního dne... bylo to to nejlepší za posledních "pár" dní. Vidět v něm tu jiskru, která mě nakopne, že to napětí musí cítit i on, je nádherný. No ale. Přišel ke mě, tak jsem se ho zeptala na tu akci, od kolika to tak je. Tak jsme si povídali, povídali a povídali, až sem se koukla na hodiny a za tři minuty mu zvonilo na poslední hodinu. Jasně došlo mi, že bych se s nim pomalu měla rozloučit, abycho ho tam nedržela. Vzal to na sebe a já byla vděčná. Se slovy "Tak zejtra" a s tim dokonalym pohledem zmizel ve dveřích školy.. Nedkoázala jsem se v klidu nadechnout.. natož nad něčem přemejšlet. Jen na zejtřek.

Jo, ještě hodinu jsem čekala na ní. A pak? Ze dveří vyšel ten koksa.. teda -> on. Popíšu to. Vyšel ze dveří, ke kterým jsem byla zpříma otočená. Ve vterřině (a ta se zdála sakra dlouhá) jsem mu koukala přímo do očí. Přímo ze mě zářilo to zoufalství. V okamžiku jsem se otočila, a dělala že tam nejsem. Když sem se otočila, mával na mě. Hm, krásný, jen sem naznačila a polohlasně řekla "čus" a otočila jsem se k němu zády. Dost jasný znamení... NECHCI tě vidět. Nechi, nechci, nechci... V tu ránu, byla moje dobrá nálada v tahu. Vzal si jí. DEBIL. Za pár minut už přisršela kamarádka a my šly na autobus. Všchno jsem jí řekla cestou do Ďolíčku, kam si šla koupit BOHEMÁCKOU šálu. Na zítřejší akci jsem chtěla jít s ní. Nevyjde to, už tam nemam chuť jít. Co bych tam dělala? ... On nějakej chytrák řekl, že je všechno jen o VŮLI... byl to debil, já měla takovou vůli, aby to vyšlo, že je mi teď tak na nic, jako mi dlouho nebylo. DO HAJZLU. Proč... to nemůže aspoň jeden den dopadnout něco dobře? Nebo aspoň přijatelně? ... já chci zapomenout... NA VŠECKO. Už to nejde dál... jsem na dně. Možná si teď klepete na hlavu se slovy "je to jen píča co se zbytečně moc lituje" ... jo, máte pravdu. Jsem přecitlivělá píča. Nemá cenu se se mnou srát. Vodstřelit mě...Proč je to načasování tak přihlouplý...? Proč. Protože.
Kde je starý dobrý - každý svého štěstí strůjce? .. nevěřim na to. Ne... :/


A omluvte mě za všcko, já vim, je to pořád dokola..pořád stejně sprostý a pořád stejně na hovno. Ale taková jsem já.. prostě i kdybych se chtěla změnit, tak to jen tak nepůjde. I kdybych chtěla.. jakože asi chci... moc chci. Chci chodit elegantně oblečená, a být uznávaná. Ale to neni můj život, to nejsem já. Dělat, že jsem šťastná? Co to je? ... ne, kdsyž je mi mizerně, tak to kurva nějak vyjádřim. Ne.. slzama ne. Snažim se jich prolít co nejmíň.. i když to kolikrát nejde. Ale to jistě každej z vás zná... Děkuju.Děkuju těm, co dočetli tenhle zasranej článek až do samého konce. Děkuju těm, co jsou tu se mnou a držej mě. Ať už ve skutečnosti, nebo tady na blogu. DĚKUJU...
 


Rovnováha?

16. prosince 2010 v 21:34 | Nezkrotná |  By me...
..proč nechceš tančit se mnou? Spadneš - oni tě hned zvednou, je to vážně skvělý je to vááážně - oukej, oukej. (The Fialky)
Jen pro punkem nepolíbený. Je to o pogu. Poslední dobou potkávám lidi, kteří o pogu nic nevědí. Kam to jen spějem? .. :D .. Jo, pogo je náš tanec. Nic pro dámičky.

Jinak, co vám budu povídat nemůžu se nadechnout. Sem jakoby v nějaký kleci, odkud se nejde dostat. Mam hrozitánský změny nálad. V jeden okamžik, mam pocit, že se nic nemůže pokazit, a pak přijde jedna minuta, která to všecko změní. Je to jenom posranej okamžik, posraná vzpomínka. Je to jak... jako když chvilku ztratíte kontrolu nad svým vnímáním a připustíte si jednu nepatrnou, malou vzpomínku na člověka, kterej byl (je) pro vás důležitej.. důležitej, jako málo lidí před nim. A ty myšlenky moc nepotlačí, když si tu pusitm Kryla. Kryl, je král. Nezaměnitelnej. Miluju ho, všichni by měli! ... No.. to sem se maličko, jen tak okraje, dotkla těch špatnejch vzpomínek. Když se mi to vymyká kontrole.
Pak je tu ale taky ta lepší nálada. Co vám budu povídat, je jí málo. ALE, přesto jsem dneska okusila i tuto "šťastnou" stránku posranýho života. No víte, včera jsem psala o tom krásnym třeťákovi, co se mi tak zalíbil. No dneska sem s nim poprvé mluvila .. a je to tak překrásná shoda náhod (Včera jsem na ni nadávala... ) Prostě sem šla o odpoledce ven, a byla jsem tam s takovejma pochybnejma lidma. A najednou k nim přišel a stál tam s náma.. Fajn. A pak se ti dva koksáci odporoučel odejít. A já tam s nim zůstala sama!! Ach, ani nevíte co se mi v tu chvíli honilo hlavou! .. "Co mu mám asi tak vykládat?!" "On je tak boží" "jsem krááva" "aaach" "jééé, ty oči" ... No, umíte si to představit.
A pak, najednou se mnou začal mluvit, o jedný školní akci, o fotbale... hlavně o fotbale. A jakože fotbal je moje vášeň, dost mi to téma sedlo. Nevypadala sem před nim jako trubka, co nemá co říct...Je to Sparťan, ae co, nikdo neni dokonalej :D ... No, všecko co sem vám popsala se stalo v pouhých deseti minutách. Víte co bylo nejkrásnější? .. Že vždycky když teda už dorazim do tý školy, tak se tam s každym roztrhnu. Jako, že každej jdem do jiný šatny, třídy.. a on? Čekal se mnou do zvonění před mojí třídou. Ach. A to jeho rozloučení, když už měla začít hodina. "Tak ZATIM" a k tomu ten dokonalej úsměv. Hmmm... :P ... ach ach ach. N další - poslední hodinu, sem šla a celá se třásla. V tu chvíli sem zapoměla na toho druhýho idiota co mi tak ničí život. Bylo to tak neuvěřitelný. Doufam, že zítra... o přestávce. O odpoledce. Že zas přijde... aaa.. ♥




A teď mě slečna Timide* uškrtí. Víš jak sem ti řikala, že miluju RONA? ... našla jsem nejkrásnější fotku na světě. Je nádhernej. A když si všimneš, co má na triku (myslim THE SEX PISTOLS) ... uhmm... Promiň, ale patří mě :P :D :-*

Ach jak já ho žerůů... :P

Rebell... ♥

15. prosince 2010 v 19:48 | Nezkrotná |  By me...
..mam děsně rebelskou náladu.

Jejee.. a ani nejsem nešťastná, depresivní, nostalgická. Prostě je mi fajn. Docela. Samozřejmě, když si vzpomenu na to jeho dnešní "ahoj" vše na mě zase lehne. Ale.. taky si můžu vzpomenout na toho krásnýho (nejspíš třeťáka) kterýho jsem dneska zase potkala, a málem sem do něj narazila. Zas se na mě díval. Zas to byla náhoda. Zas sem se pousmála a měla lepší den. Fakt na něm něco bude.. mm.

Ale teď zas k tý rebelský náladě. Tak nějak se cítím jako dřív... tak nějak bezstarostně. Nepochybuji o tom, že je to jen dočasný a až budu ležet v posteli, že se to vrátí.. do tý doby si ale budu tupě culit do počítače, zatímco mi v uchu hrajou THE FIALKY a koukam na srandovní obrázky. No srandovní, krásné - lepší přívlastek. Tak třeba na takový malý kinder pankáčky :P ... jo, když jsme u toho. Rozhodla jsem se, že začnu rebelčit. Jo, někdo řekne - "nestačí ti vyholená hlava?" ... NEEEE, nestačí... chci do toho hodit barvu a znovu to oholit... možná rozšířit, to už nepude vidět, něco udělat s ofinou a zespodu hodit jeden dread. Jo, můj plán. Jdu napsat Anče, jestli má zetjra čas - protože JÁ SE S NIKYM A S NIČIM NESERU :D ... řikejte si co chcete, ale tohle je jedna z nejlepších vět. Kokosy na sněhu ;)
Hm.. proč teda nedat najevo, že sem anarchistka a holduju punku? .. Chtěla sem se toho zbavit, ale srdce si vyrvat nemůžu a mozek taky ne. Jinak řečeno - starou lásku z hlavy nevyženu a rozum podle kterýho jedu už 15 let taky ne. Takže, proč se do toho nevžít naplno? Seru vám na předpisy, který řikaj, že maj holky nosit dlouhý blonďatý valsy a bejt křehký. Ne. Budu holka s modročernoblonďatozrzavou hlavou. pocvkovaná a pokérovaná. A už vám seru na nějaký servítky tipu - "to bude dobrý"... jooo... a budu vyřvávat texty mejch oblíbenejch punkovejch písniček.. budu si připadat děsně drsně. Budu provokovat ty pokurvený nácky.. aaa :D ..  
Ne, samozřejmě se vlastně nic nezmení. Pořád sem to já.

Po dlouhý době se mi ozvalo pár lidí, a mam fakt dobrej pocit z nich. Pamatuju si, že to byli lidi, který sem v mládí považovala jako děsný pankáče. Byli starší a vypadali na to :D ... teď sem vyrostla, oni se se mnou začali bavit. Už mi nepřipadaj jako drsný pankáčí... ale jako skvělý kamarádi. Jo.... uhmm... ♥

..v procesu PŘESVĚDŠOVÁNÍ.

14. prosince 2010 v 20:30 | Nezkrotná |  By me...
Ano, přesvědšuju sama sebe, že ho k životu nepotřebuju. ŽE HO VŮBEC NEPOTŘEBUJU... že mi VŮBEC nebude vadit, když se vážně zbalí a vypadne. Áááááááááách.... !!

...chtěla bych napsat pekelně dlouhej článek o všem.
Alee.. nějak to nejde, jsem jaksi nemocná a tak mě odtud táta vyhání. Jak je to ponižující, když mi někdo řídí život. Vim, myslí to dobře.. ale jsem mladá a čas na chyby je právě teď! .. navíc, celej den jsem ležela v posteli a utápěla se ve vzpomínkách. Ne, už se o tom dál nechci bavit. Nebaví mě dál zatěžovat vás i sebe. A jak už jste mi poradili. Zapomenu na něj. Jo, jsou i jiní kluci. NEE.. zas se přihlásil. ZAS sem se zamyslela nad tim, jestli napíše. Zas sem to posrala.
Ale. Teď sem si zas řekla, že je mi ukradenej. háá.






Když tak přemejšlim.. ve škole máme kupu hezkejch kluků.. a k NĚMU mě vlastně už nic nepoutá. Samozřejmě, že sem se do něj nezbláznila, díky jeho dokonalýmu úsměvu, krásnejm očím a kvůli další kupě dokonalostech na jeho obličeji, těle... ne. Uchvátil mě svojí povahou, svým pochopením. Proto se na něj nedokážu zlobit. Proto se musim přinutit s nim nemluvit. I když si přeju ať napíše. Ale co potom, až odjede? Ne, zpět. Dělejte, že sem to nenapsala.. já budu dělat, že si to nečtete. Budu dělat, jako že sem ho nikdy nepoznala.
Ale zpět k tomu, že máme spoustu jinejch kluků. Tak nějak si řikam, že mi do oka nikdo jiný nepadl. Teda, myslim doopravdy.. ne na diskotéce kde sem v sobě měla (přiznejme si) dost velkou dávku alkoholu. Jo.. vlastně jeden, u kterýho se mi podlamujou kolena, jen se na něj podívam.. je tak krásnej a fakt je i chytrej. A má krásný oči. Když šel tuhle do třídy vylepovat nám nějakej plakát, střetli jsme se pohledem, a je fakt hezkej. Jo a pak když jsme šli po chodbě tak sem na něj po očku koukala, a tam sme se na sebe taky podívali. Lehlkej náznak úsměvu od něj, mi zlepšil náladu, sice ne na dlouho... ale bylo to krásný. Nevim proč, ale stejně mi to přijde jako blbá shoda náhod. (Ach jo :/ ) Jediné co mě na tom těší, je že ho budu minimálně do konce školního roku potkávat každej měsíc na studentský radě, a můžu k němu vznášet dotazy. Jistě, že se stydim.. ale promyslim to. Pak ho budu potkávat ve škole, stejně jako.. no to je fuk.

nééé... nebuď smutnááá.... ♥

13. prosince 2010 v 18:03 | Nezkrotná |  By me...

...nesnášim, když se přihlásí , mě poskočí srdce a doufam, že napíše.. a pak nic.

  • NESNÁŠIM, když ho potkam.
  • NESNÁŠIM, když ho nepotkam.
  • NESNÁŠIM, když pro něj brečim.
  • NESNÁŠIM, když se mě na něj někdo ptá.
  • NESNÁŠIM, když o něm někdo mluví.
  • NESNÁŠIM, když o něm nikdo nemluví.
  • NESNÁŠIM, když si uvědomim, že to bez něj nejde

Že si odporuju? No neřikej. Jo.. já vim, můžu si za tp všecko sama, kdybych ns tu posranou školu nelezla, tak nepotkam jeho. Kdybych neuznávala ten zasranej punk, nepotkam jeho kamaráda, kterej mě s nim nepřímo seznámil. Tak na co si vlastně stěžuju..?? Že jsem blbá a dokážu se z ničeho nic zbláznit? .. neměla sem mu nic řikat.  Neměla sem to řešit. Teď dělá jakože nic. Že je všecko v pohodě.. ale to by mi snad napsal, ne? ... A že mu nenapíšu sama? Proč, proboha..?


Abych se mu tupě připomínala?... BOLÍ TO. Ale začnu ho ignorovat. Jinak to nejde. I když ho mam radši, než cokoli na světě.. aspoň to tak vnímam. Jasně, "chvíli" budu trpět, ale pak se mi třeba dostane úlevy. Nebo ne? No co, stejně odjede někam do háje a já ho už nikdy neuvidim. Musim si začít zvykat. Musim se od něj odpoutat, nebejt tak závislá.
Víte, závislost to je stejně jedna ze zničujících věcí. Protože - každý je závislý. Je jedno, jestli na čokoládě, cigaretách, alkoholu, pervitinu, háčku nebo blízkém člověku. Odstup od svojí drogy snáší všichni špatně. Ale jde to, proto věřim, že to dokážu. Jansě, budu mít absťák. Už teď se mi klepou ruce a srdce řve "NAPIŠ MU" ..ale já to vydržim. Snad. Chci, aby věděl, že mě to bolí. Ale nejvíc mě štve, vědomost, že na něj nemám být proč naštvaná a že se dokonce zachoval hezky.
  • NESNÁŠIM, když si uvědomim, že sem se do něj zamilovala...
Už se tu s tim článkem patlam přes půl hodiny.. a přes půl hodiny sleduju lištu, jestli mi to nebliká nová zpráva. A půl hodiny se nic neděje. Nenávidim to čekání.. nenávidim, když nemám nadhled. NENÁVIDIM...!!!

..nejzdrogovanější přežívá Darwin je mrtvej ať žije ZENTIVA ♥

12. prosince 2010 v 14:52 | Nezkrotná |  By me...
..pomůže mi od nemoci i od emocí, a taky přemoct ten pocit, že nemam život ve svý moci.

Jo, zas ujíždim na těhlech INTELIGENTNÍCH textech tak úžasnejch písniček. Mam celkově děsně inteligentní náladu. I bych se šla učit, ale víc mě to láká tady. Přečetla jsem si dneska dost zajímavé články, a musim o nich tak nějak pořád přemejšlet. A tak jsem si řekla, proč nenapsat jednou inteligentní článek, bez vulgarismů a emocí? (U mě jdou tyhle dvě věci ruku v ruce) .. ale nějak jsem si uvědomila, že poslední dobou mi to bez emocí nejde. Tudíž i bez vulgarismů. Nejhorší je, že sem hnusná i na lidi co mam nejraději... Tak třeba když:
  • se někdo chce bavit o mejch pocitech... já to prostě nemam ráda. Hraju si na tu rádoby-drsnou holku, co má všechno pod kontrolou. 
  • maj keci na druhý.. nesnášim, když táta řve na mamku.. i na něj jsem pak dost hnusná.. i když mi to je líto.
  • na mě ostatní nemaj čas.. jo to přímo běsnim, vím, že to neni jejich chyba, žs si třba potřebujou něco zařídit, ale mě to mrzí a nedokážu to přenést přes srdce.
  • sem naštvaná na sebe.. za tohle prostě ani nikdo jinej než já nemůže, ale jsem tak otrávená sama ze sebe, že sem hnusná i na ostatní.
  • mě někdo kritizuje.. vím, že to třeba nemyslí nijak špatně, nebo mi chce dokonce pomoct.. ale moc si to beru. Poslední dobou mě to opouští, ale mam taky chvíle, kdy to prostě bouchne.
  • někdo něco nechápe.. božee! To sem vytočená... prostě nejsem trpělivá. Ne v tomhle, věc dokážu vysvětlit maximálně dvakrát. Pak odcházim.
  • mi někdo něco rozmlouvá.. oni si myslej,  že nemam svojí hlavu nebo co. Mě názory z palice nikdo nevymlátí..



Ale takovejch bodů, tu můžu napsat milion.. a sem naštvaná sama na sebe.. a řikam, si že to prostě už neudělam.. a pak, v tu danou chvíli - bouchnu. Časem, bych chtěla zredukovat tyhle zlozvyky, blbosti... Časem..
Ahoj.




...JÁ ŤIBJA LJUBLJU ♥

9. prosince 2010 v 20:54 | Nezkrotná |  By me...
..už tu zase zevlim, když ani nevím co vám chci říct. Možná druh víry, že něco vymyslim. PROČ, mě napadla zrovna víra? .. to zase N.V.Ú. a jejich song PANEBOŽE. Má to libovej text, pak jí sem možná přidam.
Ale teď k samotný víře.. co si o ní myslíte? Je někde v nás ta pomyslná, pravá ortodoxní víra? No, jak řekl jeden posranej punkáč - víra je slepá. Srát na víru. Věřila jsem už tolikrát, a tolikrát sem se spálila... na co je něčemu věřit? .. k čemu, aby jsme pak byli v prdeli?... ne.
Omlovám se.. omlouvám se za přehnanou depresivitu a ještě přehnanější sprostosní, sem tak sprostá až je mi ze sebe špatně. Ale občas mi to pomáha, připadam si jako dilina. Lituju se jak malá. Jsem malá. Chi vyrůst... seru na všecko.

..jinak, tenhle dess se mi nelíbí, v nejbližší době, čekejte jinej.. a asi míň barevnej... svět je čenobílej. Tak bude i Nezkrotná černá... a bílá. Teď mi tu přeskočila písnička od LUCIE.. jmenuje se Lucie. Ta je báječná. 



Vííííš, svýýý...Lucieee... co s tíhmle naděláááš?  ♥


Víte, určitě to znáte. Máte písničky spojený s místem, nebo s určitým člověkem.. a nejde se toho zbavit, některý jsou dobrý..to jsou ty fajn vzpomínky, nad kterejma se usmějete a chcete zažít znovu. Ale jak je známo, všechno má svůj rub i líc. Pak jsou tu ty smutný. Ty, který by jste chtěli vymazat.. nebo aspoň si nepamatovat. Tak tahle k nim patří... ale já se jí nemůžu vzdát, je tak dokonalá. Ale, LUCIE, WANASTOVY VJECY a samotnej KOLER... je prostě bůh.

Víte, asi sem vám nedala náměty k přemejšlení, a ani sem vás nijak neobohatila, jak to bylo v mojem původním plánu.. ale já sem se dala dokupy. Teda aspoň pro pár minut.. nepochybuju, že jak zalehnu, nepřijdou mě okupovat vlezlý myšlenky, co asi dělá, jak se má... Jsem blázen ... ♥

Je jen jedna příchuť, je jen jedna cesta dál..

8. prosince 2010 v 21:50 | Nezkrotná |  By me...
Umět si dupnout, to je kurva dobrej způsob ventilace zkaženejch emocí. Proto si dupnu a nevzám to. Já se nechci už schovávat, za tu rádoby drsňáckou stránku mého intelektu. Samozřejmě by bylo mnohem lehčí, kdybych zůstala u svého prvního tvrzení o LEDOVÝ KRÁLOVNĚ, ale co tim dokážu?
Miluju svoje přátelé, těch pár lidí, ve které věřim. Jen si prostě zakážu milovat. Na co? .. Je to všechno jenom posraný trápení a zatemnění mozku. Bez citů by bylo stoprocentně LÍP.. ano. I když sem totální blázen do NĚHO, nebudu si to už víc připouštět. Ten člověk, pro mě neexistuje. Proč? Protože ho zbožňuju. JAK mi to mohl udělat? Proč je tak dokonalej, že mě dohání k šílenství.
NE... vrham tu na něj špatný světlo, s ním je zřejmě všecko v pořádku. Ale já... měla bych se dát trochu dohromady, jde to se mnou do sraček. Jsem hloupá, malá puberťačka, co ví o životě HOVNO..Jo, stěžovat si, to by mi šlo.. to fakt umí každej. Ale já s tim končim. Stalo se to o se stalo a to nezměnim.. budu ho sice výdat každej den, ale já to přestanu vnímat jako výhodu. Já se vážně přemůžu a přestanu s tim všim.. a až se jednou fakt naseru, tak s tim seknu úplně...
Ne, to neudělam. Půjdu se zase zlejt jak dobytek, a budu jako každej jinej.
Mam chuť na pogo, pivo, koncert, rvačku, zelenou, muziku na plný repráky.. mam chuť na něj. Nejde to nenapsat :/ ..
Já vim, každej máme svoje pochybný chvíle, ve kterej ch se nikdo necejtí nejlíp.. a těšim se, ža tohle období skončí.. až to všecko bude zase v pohodě... až.. až odjede. Bude to bolet já vim, ale ne tolik.

No.. jak si tak pročítam blogy ostatních lidí, koukam že to je všude dost podobný. Jsou to nějaký tmavý skvrny na slunci. Odteď na ně budu všecko házet. Všechny zkraty, průšvihy, blbé nálady a ostatní sráčoviny.

Tak zas někdy.. !!

Kam dál