By me...

..vysvětlení. .. . ♥ . .. .. ... .. ..... .. . ...

20. prosince 2010 v 20:54 | Nezkrotná
..točíš se ve víru, ústa jak upírům krví ti planou..

Ono to celé popsat je vážně těžký. A nejvíc je těžký si všecko uvědomit. Uvědomila jsem si, že znám super kamarádku. A nechci o ní přijít. Po tom, co pro mě dělá.. Dneska jsme prokecali fakt několik hodin a přišla jsem na to, že bez ní střední nepřežiju. Děkuju jí. Děkuju Ti.
Dozvěděla jsem se pár věcí. Například, že se jí ve čtvrtek, (nebo v pátek?) ptal, co se se mnou děje, že se spolu už nebavíme. Její odpověď zněla "Nevím" .. jsem za ní vděčná. I když teď chci, aby všecko věděl. Aby tušil. Chci mu to vysvětlit, že to není jen o něm, že je to hlavně o mě..Že jsem slaboch. Musí to alespoň tušit. KDYŽ ONO JE TO FAKT TĚŽKÝ. Chsi mu říct, že je pro mě jednodušší lidi prostě ignorovat, než čekat, až mi zmizne ze života. Nechci ani pomyslet, jak to bude na konci školního roku vypadat.. Jak budu mít neustále zarudlé oči, ubulená... nevyspalá.. oteklá. A především zničená. Proto jsem si chtěla odvyknout od psaní si s nim, od jeho dokonalýho úsměvu a toho utápějícího pohledu. Tak nádherný oči má. Tak nějak.. upřímný. Veřejně, i neveřejně se omlouvám tý holce, co jsem o ní napsala, že bych jí kopla do držky. Nevim, dozvěděla jsem se, že spíš soucítí. Já.. nevim co si o ní mam myslet. Na jednu stranu, je mi absolutně nesympatická, ale dneska mě potěšilo, co mi moje slečinka řekla. Prostě jeden z těch lidí, u kterejch nevim, co si o nich mam myslet.

Zas mě napluňuje ta známá bolest. Ta která bolí někde u hrudníku. Tam kde mělo tlouct srdce. Ale to tam chybí. Místo toho, je tam krvavá rána, která se neuceluje, jen se zvětšuje, krvácí. Neléčí se. Je to dlouhodobá nemoc, nenakažlivá, takže se nemusíte tolik bát. Jo, ale pobyt se mnou, zvyšuje deprese. A jsem natolik sobecká, že vás jimi zatěžuju..Zatěžuju ji, která je ochotná mě poslouchat a za to ji tak nesmírně obdivuju. A děkuju.. vážně moc.
Musim mu to nějak vysvětlit. Ale vím, že si před něj nedokážu stoupnout a jednym dechem mu to říct. Musim na to fakt pomalu, a zatim nejlíp přes písmenka. Nechci, aby mě to tak zasáhlo. Ta reakce. Případné ponížení. Bolest. Ne, nechci se zhroutit před ním. Vše bych jen zhoršila. Musím to vyřešit i jinak. Hlavně musí vědět - opravdu všecko.
Je jednoduchý tu sedět brečet, nechávat slzy skapávat na klávesnici a nadávat si.. Horší je to celé napravit. Kdyby jenom existoval stroj času. Nic z toho by se nemuselo takhle hrotit. Ne tak moc.. Jo vím to, nechi ho ztratit jako kamaráda.. Nechci ho ztratit vůbec. Je to tak posraně složitý..

Jo, co to tak najdenou.. já.. dkyž s nim mluvim, bolí to. Ale když s nim nemluvim, je to ještě stokrát horší. Chybí mi. Moc. Nejvíc. Nejde to prostě popsat. Teď všechny tyhle "zamilovaný trouby" fakt chápu. A jen soucítím. .... Nejde to bez něj.

..do hajzlu.

19. prosince 2010 v 14:37 | Nezkrotná
Tohle nebude milej článek. Nebude ani o nic pozitivnější, než všechny předcházející. Možná to bude ještě horší. Storpocentně bude ještě horší.. Tolik vzteku jako teď jsem v sobě neměla sakra dlouho.. Nikam sem neměla chodit. Je mi hrozně. Nevim, kdy mi bylo naposled takhle.. tak nicotně. Už pro mě neni nikdo důležitej. A já nejsem pro nikoho důležitá.. Seru na to. Nikdy jsem nikoho neměla mít ráda. Sice bych teď byla robot.. neznala bych štěstí. Ale taky bych neznala tu nesnesitelnou bolest. Je to jako by vám někdo vyrval srdce z hrudníku. Ale to nestačí, pořád do tý rány něčim reje. Pořád a pořád. Pak to nechá, už to skoro nebolí, jen občas. A potom zase znova. Jako by někdo sloupnul ten strup a rána zase začala krvácet. A čím víckrát ten strup strhnete, tím víc ta zkurvená krev chčije z místa, kde mělo bejt srdce. .. "a v lásce vyhrává, ten kdo má míň rád.." jo bezva písnička. Jsem naprostej looser.
Ale to se teď všechno mění, prostě si k sobě už nikoho nepustim.. od všech se odtáhnu. Už mi nebudou chybět. A já jim. .. jo kde je to moje "...přátelé se neopouští, hajzlům se nevodpouští".. ?? Seru vám na to. Přátelství vlastně neexistuje. Neexistuje ani láska. Jo.. řikejte si co chete. Neexistuje.

Proč tohle všecko? ... Do hajzlu. Šla sem na tu zkurvenou zpropadenou akci. Měla jsem jít na fialky a zlejt se jako prase. Ne, šla jsem "tam". ANO, byl tam i třeťák i on. Co vám budu povídat, nevšímala jsem si ho. Třeťák za náma přišel, ať se pak přemístíme k jinýmu stolu, tam kde to mělo bejt pro nás. Trochu sem se začla usmívat. Koukal při tom na mě. Hm, zas sem si to moc vzala. Má přítelkyni... teda aspoň to tak vypadalo, podle toho, jak se na něj ta holka lepila. A jemu to zřejmě nevadilo. Do hajzlu... Kurva, ne... no. Ale to mě nezasáhlo tak, jako že se se mnou nebavil "ON" byl tam s tou holkou, nemůžu na ní bejt sprostá, protože je to "kamarádka" mojí kamarádky. Ale nejradši bych jí rozšlápla xicht a flusla jí do držky. Ne... nenapsala jsem to. To za mě napsaly emoce. Ne.. prostě se tam s ní celou noc bavil.. a i kdybych chtěla, neměla bych příležitost s nim pokecat...Byla jsem tak zdrcená, že sem musela poprosit mojí Andulku, ať jede k nám, ať u nás spí. Vim, že jinak bych si něco udělala... Něco, co by fakt moc bolelo. Ale nebolelo by to tak, jako ta díra v hrudníku. To ne. Bylo by to mnohem koncentrovanější. Mnohem oddechovější. Musim ho mít fakt ráda. Uvědomila jsem si jednu věc. Nemůžu bejt s nim, a při tom se necejtit blbě.. ale nemůžu bejt bez něj, a bejt šťastná.. Ale přesně tohle sou ty posraný emoce, kvůli kterejm si nechci nikoho připustit k tělu. K dyž už se mi dostane pod kůži, nejde s tim nic dělat. A že čas to spraví?? Uvědomte si laskvě, že tak dlouho to nevydržim.. Už teď mam chuť se všim skončit, poslat všem poslední písmenka, poslední dopisy. Poslední "ahoj" ... ale ne.. nemůžu, teď nesmim utéct. Jak bych mohla? Já se přece nikdy nevzdám. Proto sem se rozhodla, že když se to do konce pololetí nevyřeší, odjedu na moravu.. a tam začnu od znova. Jinak. Jo, sice zapřu svoje "já" .. začnu chodit tak, aby lidi viděli, že jsem slušná. A prodam se do toho zkurvenýho světa přetvářek. Už tomu stejně nedávam větší šance. Potřebuju někoho..někoho kdo mi rozumí...

.hajzlům se nevodpouští.. ♥

17. prosince 2010 v 21:43 | Nezkrotná

..je fakt těžký tvářit se jakoby nic. A tak na to zase jebu, všechno se sere... teda vlastně jen většina. Zejtřejší akci nejspíš zrušim, krom toho třeťáka mě tam nic netáhne. Vožrat se můžu i doma, nebo na koncertě. Je to tak těžce na nic, že se mi chce dokonce i brečet. A to moc často nedělam. NECHCI se tvářit jako slaboch... nechci se tvářit vůbec, nic nechci, je mi to fuk. Víte, tim že pustim ty slzy, si akortá dokážu, se sama sebe lituju. A to já nejsem. Nebrečim často, ale po dnešku ať se mi nikdo nediví, že mam rudý oči, plný slz. Možná by bylo na místě, abych vám to všecko vyprávěla. A tak doufam, že mě pochopíte.
Dnešek vlastně začal skvěle. Nezasapala jsem. Což je dost divný. Všechno jsem v klidu stíhala a měla jsem takovou povznesenou náladu. Jako, že mě nic nemůže zaskočit. (To jsem ještě nevěděla, jak jsem se spletla).. Celý ráno, cestu do školy, jsem poslouchala The Fialky. Mam jich teď plnou hlavu. Ježiš, jak já měla fajn náladu.  Ještě k tomu jsem potkala v buse skvělou osobu.
Ve škole paráda, první dvě hodiny ulejváníčko o ICT... potom Fránina, kterou se vlastně neučim, takže taky žádnej vopruz. No jasně, akorát o přestávce sem potkala jeho. Ne třeťáka, ale JEHO. Samozřejmě, nebyla jsem schopná říct ani slovo,  jen sem se na něj koukala. Kamarádka ze třídy (která do všeho zbytečně strká nos) hned přiběhla a tim jejim histerákem začala . "to je on?? to je on?? Proč si na něj koukala jak na vraha? Jo, máš pravdu je hezkej..." a blá blá blá.. přitom ho ani nezdá. Myslí si, že když řekne něco hezkýho o klukovi, kterej se mi líbí, tak si jí hned oblíbim? No, tak to teda ani náhodou. Histerka. No, a tak jsem myslela, že to mam aspoň dneska za sebou.. že ho už neuvidim, že nebudu mít posranej celej víkend. No.
Po škole (když už jsme díky bohu ukončili to mučení) jsem vystřelila ven. Chvíli jsem kecala s tim pankáčem od nás.. nebyla jsem na něj milá. Ale zasloužil si to. A pak, když i on odešel, šla jsem čekat před školu na ní. Poslední dobou, je střed mýho vesmíru, ona mě tu pomáhá držet se při životě. A jak si tak stojim před tou školou, vidim třeťáka jak jde.. směrem ke mě. Super, ani nevíte, jakej zmatek v mojí hlavě nastal. Co mu mam říct? Jak se mam tvářit? Mam ho pozdravit první? ... A ve chvilince, kdy se přibližoval, mi všechno cvaklo. On.. on by se měl postarat o to, abych na "TOHO DRUHÝHO" nemyslela. Víte, utápět se v jeho modrejch očí, bylo to nejlepší z dnešního dne... bylo to to nejlepší za posledních "pár" dní. Vidět v něm tu jiskru, která mě nakopne, že to napětí musí cítit i on, je nádherný. No ale. Přišel ke mě, tak jsem se ho zeptala na tu akci, od kolika to tak je. Tak jsme si povídali, povídali a povídali, až sem se koukla na hodiny a za tři minuty mu zvonilo na poslední hodinu. Jasně došlo mi, že bych se s nim pomalu měla rozloučit, abycho ho tam nedržela. Vzal to na sebe a já byla vděčná. Se slovy "Tak zejtra" a s tim dokonalym pohledem zmizel ve dveřích školy.. Nedkoázala jsem se v klidu nadechnout.. natož nad něčem přemejšlet. Jen na zejtřek.

Jo, ještě hodinu jsem čekala na ní. A pak? Ze dveří vyšel ten koksa.. teda -> on. Popíšu to. Vyšel ze dveří, ke kterým jsem byla zpříma otočená. Ve vterřině (a ta se zdála sakra dlouhá) jsem mu koukala přímo do očí. Přímo ze mě zářilo to zoufalství. V okamžiku jsem se otočila, a dělala že tam nejsem. Když sem se otočila, mával na mě. Hm, krásný, jen sem naznačila a polohlasně řekla "čus" a otočila jsem se k němu zády. Dost jasný znamení... NECHCI tě vidět. Nechi, nechci, nechci... V tu ránu, byla moje dobrá nálada v tahu. Vzal si jí. DEBIL. Za pár minut už přisršela kamarádka a my šly na autobus. Všchno jsem jí řekla cestou do Ďolíčku, kam si šla koupit BOHEMÁCKOU šálu. Na zítřejší akci jsem chtěla jít s ní. Nevyjde to, už tam nemam chuť jít. Co bych tam dělala? ... On nějakej chytrák řekl, že je všechno jen o VŮLI... byl to debil, já měla takovou vůli, aby to vyšlo, že je mi teď tak na nic, jako mi dlouho nebylo. DO HAJZLU. Proč... to nemůže aspoň jeden den dopadnout něco dobře? Nebo aspoň přijatelně? ... já chci zapomenout... NA VŠECKO. Už to nejde dál... jsem na dně. Možná si teď klepete na hlavu se slovy "je to jen píča co se zbytečně moc lituje" ... jo, máte pravdu. Jsem přecitlivělá píča. Nemá cenu se se mnou srát. Vodstřelit mě...Proč je to načasování tak přihlouplý...? Proč. Protože.
Kde je starý dobrý - každý svého štěstí strůjce? .. nevěřim na to. Ne... :/


A omluvte mě za všcko, já vim, je to pořád dokola..pořád stejně sprostý a pořád stejně na hovno. Ale taková jsem já.. prostě i kdybych se chtěla změnit, tak to jen tak nepůjde. I kdybych chtěla.. jakože asi chci... moc chci. Chci chodit elegantně oblečená, a být uznávaná. Ale to neni můj život, to nejsem já. Dělat, že jsem šťastná? Co to je? ... ne, kdsyž je mi mizerně, tak to kurva nějak vyjádřim. Ne.. slzama ne. Snažim se jich prolít co nejmíň.. i když to kolikrát nejde. Ale to jistě každej z vás zná... Děkuju.Děkuju těm, co dočetli tenhle zasranej článek až do samého konce. Děkuju těm, co jsou tu se mnou a držej mě. Ať už ve skutečnosti, nebo tady na blogu. DĚKUJU...

Rovnováha?

16. prosince 2010 v 21:34 | Nezkrotná
..proč nechceš tančit se mnou? Spadneš - oni tě hned zvednou, je to vážně skvělý je to vááážně - oukej, oukej. (The Fialky)
Jen pro punkem nepolíbený. Je to o pogu. Poslední dobou potkávám lidi, kteří o pogu nic nevědí. Kam to jen spějem? .. :D .. Jo, pogo je náš tanec. Nic pro dámičky.

Jinak, co vám budu povídat nemůžu se nadechnout. Sem jakoby v nějaký kleci, odkud se nejde dostat. Mam hrozitánský změny nálad. V jeden okamžik, mam pocit, že se nic nemůže pokazit, a pak přijde jedna minuta, která to všecko změní. Je to jenom posranej okamžik, posraná vzpomínka. Je to jak... jako když chvilku ztratíte kontrolu nad svým vnímáním a připustíte si jednu nepatrnou, malou vzpomínku na člověka, kterej byl (je) pro vás důležitej.. důležitej, jako málo lidí před nim. A ty myšlenky moc nepotlačí, když si tu pusitm Kryla. Kryl, je král. Nezaměnitelnej. Miluju ho, všichni by měli! ... No.. to sem se maličko, jen tak okraje, dotkla těch špatnejch vzpomínek. Když se mi to vymyká kontrole.
Pak je tu ale taky ta lepší nálada. Co vám budu povídat, je jí málo. ALE, přesto jsem dneska okusila i tuto "šťastnou" stránku posranýho života. No víte, včera jsem psala o tom krásnym třeťákovi, co se mi tak zalíbil. No dneska sem s nim poprvé mluvila .. a je to tak překrásná shoda náhod (Včera jsem na ni nadávala... ) Prostě sem šla o odpoledce ven, a byla jsem tam s takovejma pochybnejma lidma. A najednou k nim přišel a stál tam s náma.. Fajn. A pak se ti dva koksáci odporoučel odejít. A já tam s nim zůstala sama!! Ach, ani nevíte co se mi v tu chvíli honilo hlavou! .. "Co mu mám asi tak vykládat?!" "On je tak boží" "jsem krááva" "aaach" "jééé, ty oči" ... No, umíte si to představit.
A pak, najednou se mnou začal mluvit, o jedný školní akci, o fotbale... hlavně o fotbale. A jakože fotbal je moje vášeň, dost mi to téma sedlo. Nevypadala sem před nim jako trubka, co nemá co říct...Je to Sparťan, ae co, nikdo neni dokonalej :D ... No, všecko co sem vám popsala se stalo v pouhých deseti minutách. Víte co bylo nejkrásnější? .. Že vždycky když teda už dorazim do tý školy, tak se tam s každym roztrhnu. Jako, že každej jdem do jiný šatny, třídy.. a on? Čekal se mnou do zvonění před mojí třídou. Ach. A to jeho rozloučení, když už měla začít hodina. "Tak ZATIM" a k tomu ten dokonalej úsměv. Hmmm... :P ... ach ach ach. N další - poslední hodinu, sem šla a celá se třásla. V tu chvíli sem zapoměla na toho druhýho idiota co mi tak ničí život. Bylo to tak neuvěřitelný. Doufam, že zítra... o přestávce. O odpoledce. Že zas přijde... aaa.. ♥




A teď mě slečna Timide* uškrtí. Víš jak sem ti řikala, že miluju RONA? ... našla jsem nejkrásnější fotku na světě. Je nádhernej. A když si všimneš, co má na triku (myslim THE SEX PISTOLS) ... uhmm... Promiň, ale patří mě :P :D :-*

Ach jak já ho žerůů... :P

Rebell... ♥

15. prosince 2010 v 19:48 | Nezkrotná
..mam děsně rebelskou náladu.

Jejee.. a ani nejsem nešťastná, depresivní, nostalgická. Prostě je mi fajn. Docela. Samozřejmě, když si vzpomenu na to jeho dnešní "ahoj" vše na mě zase lehne. Ale.. taky si můžu vzpomenout na toho krásnýho (nejspíš třeťáka) kterýho jsem dneska zase potkala, a málem sem do něj narazila. Zas se na mě díval. Zas to byla náhoda. Zas sem se pousmála a měla lepší den. Fakt na něm něco bude.. mm.

Ale teď zas k tý rebelský náladě. Tak nějak se cítím jako dřív... tak nějak bezstarostně. Nepochybuji o tom, že je to jen dočasný a až budu ležet v posteli, že se to vrátí.. do tý doby si ale budu tupě culit do počítače, zatímco mi v uchu hrajou THE FIALKY a koukam na srandovní obrázky. No srandovní, krásné - lepší přívlastek. Tak třeba na takový malý kinder pankáčky :P ... jo, když jsme u toho. Rozhodla jsem se, že začnu rebelčit. Jo, někdo řekne - "nestačí ti vyholená hlava?" ... NEEEE, nestačí... chci do toho hodit barvu a znovu to oholit... možná rozšířit, to už nepude vidět, něco udělat s ofinou a zespodu hodit jeden dread. Jo, můj plán. Jdu napsat Anče, jestli má zetjra čas - protože JÁ SE S NIKYM A S NIČIM NESERU :D ... řikejte si co chcete, ale tohle je jedna z nejlepších vět. Kokosy na sněhu ;)
Hm.. proč teda nedat najevo, že sem anarchistka a holduju punku? .. Chtěla sem se toho zbavit, ale srdce si vyrvat nemůžu a mozek taky ne. Jinak řečeno - starou lásku z hlavy nevyženu a rozum podle kterýho jedu už 15 let taky ne. Takže, proč se do toho nevžít naplno? Seru vám na předpisy, který řikaj, že maj holky nosit dlouhý blonďatý valsy a bejt křehký. Ne. Budu holka s modročernoblonďatozrzavou hlavou. pocvkovaná a pokérovaná. A už vám seru na nějaký servítky tipu - "to bude dobrý"... jooo... a budu vyřvávat texty mejch oblíbenejch punkovejch písniček.. budu si připadat děsně drsně. Budu provokovat ty pokurvený nácky.. aaa :D ..  
Ne, samozřejmě se vlastně nic nezmení. Pořád sem to já.

Po dlouhý době se mi ozvalo pár lidí, a mam fakt dobrej pocit z nich. Pamatuju si, že to byli lidi, který sem v mládí považovala jako děsný pankáče. Byli starší a vypadali na to :D ... teď sem vyrostla, oni se se mnou začali bavit. Už mi nepřipadaj jako drsný pankáčí... ale jako skvělý kamarádi. Jo.... uhmm... ♥

..v procesu PŘESVĚDŠOVÁNÍ.

14. prosince 2010 v 20:30 | Nezkrotná
Ano, přesvědšuju sama sebe, že ho k životu nepotřebuju. ŽE HO VŮBEC NEPOTŘEBUJU... že mi VŮBEC nebude vadit, když se vážně zbalí a vypadne. Áááááááááách.... !!

...chtěla bych napsat pekelně dlouhej článek o všem.
Alee.. nějak to nejde, jsem jaksi nemocná a tak mě odtud táta vyhání. Jak je to ponižující, když mi někdo řídí život. Vim, myslí to dobře.. ale jsem mladá a čas na chyby je právě teď! .. navíc, celej den jsem ležela v posteli a utápěla se ve vzpomínkách. Ne, už se o tom dál nechci bavit. Nebaví mě dál zatěžovat vás i sebe. A jak už jste mi poradili. Zapomenu na něj. Jo, jsou i jiní kluci. NEE.. zas se přihlásil. ZAS sem se zamyslela nad tim, jestli napíše. Zas sem to posrala.
Ale. Teď sem si zas řekla, že je mi ukradenej. háá.






Když tak přemejšlim.. ve škole máme kupu hezkejch kluků.. a k NĚMU mě vlastně už nic nepoutá. Samozřejmě, že sem se do něj nezbláznila, díky jeho dokonalýmu úsměvu, krásnejm očím a kvůli další kupě dokonalostech na jeho obličeji, těle... ne. Uchvátil mě svojí povahou, svým pochopením. Proto se na něj nedokážu zlobit. Proto se musim přinutit s nim nemluvit. I když si přeju ať napíše. Ale co potom, až odjede? Ne, zpět. Dělejte, že sem to nenapsala.. já budu dělat, že si to nečtete. Budu dělat, jako že sem ho nikdy nepoznala.
Ale zpět k tomu, že máme spoustu jinejch kluků. Tak nějak si řikam, že mi do oka nikdo jiný nepadl. Teda, myslim doopravdy.. ne na diskotéce kde sem v sobě měla (přiznejme si) dost velkou dávku alkoholu. Jo.. vlastně jeden, u kterýho se mi podlamujou kolena, jen se na něj podívam.. je tak krásnej a fakt je i chytrej. A má krásný oči. Když šel tuhle do třídy vylepovat nám nějakej plakát, střetli jsme se pohledem, a je fakt hezkej. Jo a pak když jsme šli po chodbě tak sem na něj po očku koukala, a tam sme se na sebe taky podívali. Lehlkej náznak úsměvu od něj, mi zlepšil náladu, sice ne na dlouho... ale bylo to krásný. Nevim proč, ale stejně mi to přijde jako blbá shoda náhod. (Ach jo :/ ) Jediné co mě na tom těší, je že ho budu minimálně do konce školního roku potkávat každej měsíc na studentský radě, a můžu k němu vznášet dotazy. Jistě, že se stydim.. ale promyslim to. Pak ho budu potkávat ve škole, stejně jako.. no to je fuk.

nééé... nebuď smutnááá.... ♥

13. prosince 2010 v 18:03 | Nezkrotná

...nesnášim, když se přihlásí , mě poskočí srdce a doufam, že napíše.. a pak nic.

  • NESNÁŠIM, když ho potkam.
  • NESNÁŠIM, když ho nepotkam.
  • NESNÁŠIM, když pro něj brečim.
  • NESNÁŠIM, když se mě na něj někdo ptá.
  • NESNÁŠIM, když o něm někdo mluví.
  • NESNÁŠIM, když o něm nikdo nemluví.
  • NESNÁŠIM, když si uvědomim, že to bez něj nejde

Že si odporuju? No neřikej. Jo.. já vim, můžu si za tp všecko sama, kdybych ns tu posranou školu nelezla, tak nepotkam jeho. Kdybych neuznávala ten zasranej punk, nepotkam jeho kamaráda, kterej mě s nim nepřímo seznámil. Tak na co si vlastně stěžuju..?? Že jsem blbá a dokážu se z ničeho nic zbláznit? .. neměla sem mu nic řikat.  Neměla sem to řešit. Teď dělá jakože nic. Že je všecko v pohodě.. ale to by mi snad napsal, ne? ... A že mu nenapíšu sama? Proč, proboha..?


Abych se mu tupě připomínala?... BOLÍ TO. Ale začnu ho ignorovat. Jinak to nejde. I když ho mam radši, než cokoli na světě.. aspoň to tak vnímam. Jasně, "chvíli" budu trpět, ale pak se mi třeba dostane úlevy. Nebo ne? No co, stejně odjede někam do háje a já ho už nikdy neuvidim. Musim si začít zvykat. Musim se od něj odpoutat, nebejt tak závislá.
Víte, závislost to je stejně jedna ze zničujících věcí. Protože - každý je závislý. Je jedno, jestli na čokoládě, cigaretách, alkoholu, pervitinu, háčku nebo blízkém člověku. Odstup od svojí drogy snáší všichni špatně. Ale jde to, proto věřim, že to dokážu. Jansě, budu mít absťák. Už teď se mi klepou ruce a srdce řve "NAPIŠ MU" ..ale já to vydržim. Snad. Chci, aby věděl, že mě to bolí. Ale nejvíc mě štve, vědomost, že na něj nemám být proč naštvaná a že se dokonce zachoval hezky.
  • NESNÁŠIM, když si uvědomim, že sem se do něj zamilovala...
Už se tu s tim článkem patlam přes půl hodiny.. a přes půl hodiny sleduju lištu, jestli mi to nebliká nová zpráva. A půl hodiny se nic neděje. Nenávidim to čekání.. nenávidim, když nemám nadhled. NENÁVIDIM...!!!

..nejzdrogovanější přežívá Darwin je mrtvej ať žije ZENTIVA ♥

12. prosince 2010 v 14:52 | Nezkrotná
..pomůže mi od nemoci i od emocí, a taky přemoct ten pocit, že nemam život ve svý moci.

Jo, zas ujíždim na těhlech INTELIGENTNÍCH textech tak úžasnejch písniček. Mam celkově děsně inteligentní náladu. I bych se šla učit, ale víc mě to láká tady. Přečetla jsem si dneska dost zajímavé články, a musim o nich tak nějak pořád přemejšlet. A tak jsem si řekla, proč nenapsat jednou inteligentní článek, bez vulgarismů a emocí? (U mě jdou tyhle dvě věci ruku v ruce) .. ale nějak jsem si uvědomila, že poslední dobou mi to bez emocí nejde. Tudíž i bez vulgarismů. Nejhorší je, že sem hnusná i na lidi co mam nejraději... Tak třeba když:
  • se někdo chce bavit o mejch pocitech... já to prostě nemam ráda. Hraju si na tu rádoby-drsnou holku, co má všechno pod kontrolou. 
  • maj keci na druhý.. nesnášim, když táta řve na mamku.. i na něj jsem pak dost hnusná.. i když mi to je líto.
  • na mě ostatní nemaj čas.. jo to přímo běsnim, vím, že to neni jejich chyba, žs si třba potřebujou něco zařídit, ale mě to mrzí a nedokážu to přenést přes srdce.
  • sem naštvaná na sebe.. za tohle prostě ani nikdo jinej než já nemůže, ale jsem tak otrávená sama ze sebe, že sem hnusná i na ostatní.
  • mě někdo kritizuje.. vím, že to třeba nemyslí nijak špatně, nebo mi chce dokonce pomoct.. ale moc si to beru. Poslední dobou mě to opouští, ale mam taky chvíle, kdy to prostě bouchne.
  • někdo něco nechápe.. božee! To sem vytočená... prostě nejsem trpělivá. Ne v tomhle, věc dokážu vysvětlit maximálně dvakrát. Pak odcházim.
  • mi někdo něco rozmlouvá.. oni si myslej,  že nemam svojí hlavu nebo co. Mě názory z palice nikdo nevymlátí..



Ale takovejch bodů, tu můžu napsat milion.. a sem naštvaná sama na sebe.. a řikam, si že to prostě už neudělam.. a pak, v tu danou chvíli - bouchnu. Časem, bych chtěla zredukovat tyhle zlozvyky, blbosti... Časem..
Ahoj.



...JÁ ŤIBJA LJUBLJU ♥

9. prosince 2010 v 20:54 | Nezkrotná
..už tu zase zevlim, když ani nevím co vám chci říct. Možná druh víry, že něco vymyslim. PROČ, mě napadla zrovna víra? .. to zase N.V.Ú. a jejich song PANEBOŽE. Má to libovej text, pak jí sem možná přidam.
Ale teď k samotný víře.. co si o ní myslíte? Je někde v nás ta pomyslná, pravá ortodoxní víra? No, jak řekl jeden posranej punkáč - víra je slepá. Srát na víru. Věřila jsem už tolikrát, a tolikrát sem se spálila... na co je něčemu věřit? .. k čemu, aby jsme pak byli v prdeli?... ne.
Omlovám se.. omlouvám se za přehnanou depresivitu a ještě přehnanější sprostosní, sem tak sprostá až je mi ze sebe špatně. Ale občas mi to pomáha, připadam si jako dilina. Lituju se jak malá. Jsem malá. Chi vyrůst... seru na všecko.

..jinak, tenhle dess se mi nelíbí, v nejbližší době, čekejte jinej.. a asi míň barevnej... svět je čenobílej. Tak bude i Nezkrotná černá... a bílá. Teď mi tu přeskočila písnička od LUCIE.. jmenuje se Lucie. Ta je báječná. 



Vííííš, svýýý...Lucieee... co s tíhmle naděláááš?  ♥


Víte, určitě to znáte. Máte písničky spojený s místem, nebo s určitým člověkem.. a nejde se toho zbavit, některý jsou dobrý..to jsou ty fajn vzpomínky, nad kterejma se usmějete a chcete zažít znovu. Ale jak je známo, všechno má svůj rub i líc. Pak jsou tu ty smutný. Ty, který by jste chtěli vymazat.. nebo aspoň si nepamatovat. Tak tahle k nim patří... ale já se jí nemůžu vzdát, je tak dokonalá. Ale, LUCIE, WANASTOVY VJECY a samotnej KOLER... je prostě bůh.

Víte, asi sem vám nedala náměty k přemejšlení, a ani sem vás nijak neobohatila, jak to bylo v mojem původním plánu.. ale já sem se dala dokupy. Teda aspoň pro pár minut.. nepochybuju, že jak zalehnu, nepřijdou mě okupovat vlezlý myšlenky, co asi dělá, jak se má... Jsem blázen ... ♥

Je jen jedna příchuť, je jen jedna cesta dál..

8. prosince 2010 v 21:50 | Nezkrotná
Umět si dupnout, to je kurva dobrej způsob ventilace zkaženejch emocí. Proto si dupnu a nevzám to. Já se nechci už schovávat, za tu rádoby drsňáckou stránku mého intelektu. Samozřejmě by bylo mnohem lehčí, kdybych zůstala u svého prvního tvrzení o LEDOVÝ KRÁLOVNĚ, ale co tim dokážu?
Miluju svoje přátelé, těch pár lidí, ve které věřim. Jen si prostě zakážu milovat. Na co? .. Je to všechno jenom posraný trápení a zatemnění mozku. Bez citů by bylo stoprocentně LÍP.. ano. I když sem totální blázen do NĚHO, nebudu si to už víc připouštět. Ten člověk, pro mě neexistuje. Proč? Protože ho zbožňuju. JAK mi to mohl udělat? Proč je tak dokonalej, že mě dohání k šílenství.
NE... vrham tu na něj špatný světlo, s ním je zřejmě všecko v pořádku. Ale já... měla bych se dát trochu dohromady, jde to se mnou do sraček. Jsem hloupá, malá puberťačka, co ví o životě HOVNO..Jo, stěžovat si, to by mi šlo.. to fakt umí každej. Ale já s tim končim. Stalo se to o se stalo a to nezměnim.. budu ho sice výdat každej den, ale já to přestanu vnímat jako výhodu. Já se vážně přemůžu a přestanu s tim všim.. a až se jednou fakt naseru, tak s tim seknu úplně...
Ne, to neudělam. Půjdu se zase zlejt jak dobytek, a budu jako každej jinej.
Mam chuť na pogo, pivo, koncert, rvačku, zelenou, muziku na plný repráky.. mam chuť na něj. Nejde to nenapsat :/ ..
Já vim, každej máme svoje pochybný chvíle, ve kterej ch se nikdo necejtí nejlíp.. a těšim se, ža tohle období skončí.. až to všecko bude zase v pohodě... až.. až odjede. Bude to bolet já vim, ale ne tolik.

No.. jak si tak pročítam blogy ostatních lidí, koukam že to je všude dost podobný. Jsou to nějaký tmavý skvrny na slunci. Odteď na ně budu všecko házet. Všechny zkraty, průšvihy, blbé nálady a ostatní sráčoviny.

Tak zas někdy.. !!

Sračky všude kolem..

7. prosince 2010 v 18:17 | Nezkrotná
..jak s oblibou říkam. Najít barevnost ve tmavym koutě je umění. Bohužel nejsem umělkyně, a tak to neumim. Poslední dobou je všechno v hajzlu. Škola, doma, "kamarádi, prachy, VÁNOCE... a další zbytečnosti životního kréda.

Jsem ráda, že to můžu vyřvat spoň sem.. KURVA, KURVA, KURVáááá... Taky sem si řekla, že nebudu tak sprostá a naučim se zdravě ventilovat moje emoce. Řekla jsem si to už tolikrát, že tomu přestávam věřit. Je mi to jedno, myslete si co chcete. Určitě, se k lepšímu nezměním, když nebudu mluvit sprostě, nebo když se začnu slušně oblíkat.. jak sem řekla, na to já nehraju. Ale.. jednu věc bych zkusit chtěla. Trochu pozvednout úroveň tohoto blogu. Aby vás to začlo bavit, já si mohla začít lámat hlavu, jak vám svoje pocity, historky, nálady podam. Ale, když tak koukam, už sem si svůj osobitý styl našla.. takže o tom pořád jen přemejšlim. Taky sem si řekla, že bych konečně mohla vyměnit dess.. i když tenhle naprosto přesně vystihuje náladu a pocity, který teď mam. Ale už mě nebaví. Chtěla bych být akčnější. A taky jsem se rozhodla, že od teď budu brát na koncerty foťák, ať vám můžu líp přiblížit atmosféru, správnýho punkovýho koncertu. I když to nikdy nebude takový, jako přímo na místě.. to pogo, ten řev, to pivo, ty lidi, ta atmosféra... ten můj život.
No, postupem času se podívam na zoubek i ostatním blogům.. zas sem to dlouho zanedbávala, ale nesmíte se na mě zlobit.. stejně by ze mě nic normálního nevypadlo. Nic pozitivního, nic co by vás mělo nějakým způsobem potěšit. Takže by to byla taková zbytečnost..
Už dřív jsem přemejšlela, jestli existuje to štěstí... ta pomyslná malá kurva.. ne. Asi. Teď o tom nechci přemejšlet, zas by to bylo na dlouho a akorát bych podkopala svoje mínění.. zase bych o tom začala uvažovat a to si chci nechat až na noc... !! :// No nic, napsal mi ten trouba, tak nevim, jestlii mam mít lepší, nebo horší náladu.. takže padam ! :/


A ještě než vypadnu, hodim vám sem jedny N.V.Ú.  kdo chcete poslechněte si písničky mojeeehooo života, dám vám sem jednu extra rebelskou.. přemejšlim jestli "SEREME na stát" nebo "Pogo, punk a rock n roll" ... ale asi tu druhou.... je tu dost času, takže tamtu sem dam až příště ;)



...připadam si tak zvláštně..

5. prosince 2010 v 19:23 | Nezkrotná
..jako vyměněná... :/ :D

Je to dobře? Neni? Hm.. :D do uší mi tu ječej pistole.. a příjdu si děsně neohrožená, nezkrotná. Kolikrát tu už tahle věta byla? Po dlouhý době, co sem nepsala, si už zase takhle připadam. Prostě, od doby, co sem se tak moc zbláznila, jsem už zase ve svym živlu :P ... nejsem ok, ale už zas místo cukru cejtim v krvi Rebélii. Už sem to zas já :D ...

Včera jsem byla na koncertu ULTRAPUNKU, N.V.Ú. a HOUBY. A zase sem si řekla - jo to je můj život.. když si vzpomenu, že sem se kvůli němu MÁLEM toho všeho vzdala.. že sem chtěla přestat, naučit se žít jinak.. PROKOPLA BYCH SE. Miluju svoje přesvědšení, svůj styl, svojí hudbu, svýho křiváka, svoje kamarády, svojí Bohemku a všechno co ke mě patří.. Jinak, N.V.Ú. zase předvedli parádní výkon a dokázali tak, že žádní pankáči nejsou dost starý na to, aby takhle řádili ;) zapogovala sem si, a popila dobroučkou houbu, potkala nový lidi a projela se autem noční Prahou, bylo mi krásně.
Ráno sem se probudila, a spadla sem znovu do sraček. Pak sem si řekla, že já takhle žít nebudu. NE NE NE NE NE NE a NE! Seru na něj, seru na omezenosti.. necham se zas unést ANARCHIÍ a zapomenu na ty vaše zkurvený pravidla! BLÁÁH a je mi jedno, že mě teď zavrhne tolik lidí, kolik jich jenom znam... já na tyhle sračky kolem "přátelstvíššško" nehraju.. jsem přesvědšená o tom, že mám pár blízkých přátel ale to je tak všechnoo... vždyť já nic jinýho krom nich nemam... jsem za ně ráda.
Ráda se s nima poznávam ... třeba v pogu :D .. je to nezapomenutelný, je to krásný, je to kolektivní, někdy je to i adrenalin, je to vážně skvělý, je to váááážně oukej oukej :)

...timhle nesmyslnym reptáním sem chtěla říct jen dvě věci.. SEM TO ZASE JÁ... a NIKDO MĚ NENASERETE! :D




Tak tohle mi teď vysává mozek ;) ..Sexy Sid, sexy Rotten... achhh ... hmmm.... jooo... :D :P Poslechněte si moje nejoblíbenější, rebelizující a krásný miláčky ;) ♥

Nočni můry !!

27. října 2010 v 11:06 | Nezkrotná

__mmm, co napsat?
Už jsem nějakej ten pátek článek (nebo story, řikejte si tomu jak chcete) nepsala.. Ale docela mě to zas chytlo..Tohle jednou nahradí blog.
Celej večer jsem si řikala o čem napsat, a napadalo mě toho mraky.. a teď zase nevim :D napadá mě, shrnout případ ztracená Aničky a dalších dětí z pražského okruhu, nebo jak lidi sokážou být bezcitný k zvířatům (nedávno mi přišel odkaz, jak nějaká pipina na podpadkách mučí malou kočku... nemohla jsem spát).. Nebo jak jsem poprvé poznala sen, poprvé jsem si totiž ve snu řekla - probuď se! A opravdu jsem se probudila... možná bych ten sen - noční můru mohla popsat..
No, začalo to docela nevinně.. byla jsem s mamkou a pár přáteli v nějakém sále, ale ne slavnostním. Byli jsme iblečeni do normálních oděvů, prostě jak když jdu ven. Pak mam velkej výpadek.. scéna jakoby se celá změnila, najednou sem seděla přímo vedle mámy. Všimla jsem si plakátu na kterém stálo: "Watned" a pod ním nějaká malá chcíplotina - Byla to dívka, mladá a neobyčejně krásná dívka, přesto ale byla vyčerpaná. Běla zvláštní vlasy. Stažené do culíku, neonově zelené barvy. Najednou, nevím proč, z jakého důvodu, začala máma utíkat, a na sedátku po ní zbyl jen chomáč těch zelených vlasů... jako měla ta holka na plakátu. Vydala jsem se za ní. Z nepochpoitelného důvodu jsem měla na nohou boty s jehlovicovými podpatky. Neumím na nich chodit. Vběhla jsem do místnosti nějakou velkou bránou a scéna se opět změnila.
Najednou jsem byla v třípatrovém domě. Byl to dům hrůzy. Všude byli pavouci (a jelikož mám silnou arachnofobii, cítila jsem, jak se mi v zátylku ježej vlasy). Vše to byl výplod mé fantazie, proto tam byli věci, kterých se nejvíce bojím, chvílemi byla naprostá tma, a sem tam mi přes cestu přeběhl nějaký stín. Můj cíl, byl ale jasný - najít mamku. Cestou jsem potkávala zvláštní lidi, až po nějakém čase jsem rozpoznala některé jejich tváře, třeba si pamatuju tvář mého dědy, který je už pár let mrtvý. Nebo moje soustavně usmívající se kamarádka, najednou měla tvář plnou hrůzy... dohánělo mě to k šílenství. Pak jsem ty lidi přetala ignorovat, jednoho neznámého chlápka jsem se šla zeptat co tu děláme...pamatuji si můj vyděšený šepot. Údajně jsme se tu skrývali před nějakou cizinkou... a když mi ji popsal, poznala jsem tu dívku z plakátu. Až teď jsem si všimla, že si razím cestu chomáči vlasů - neonově zelených.
A najednou jsem byla v úplně jiné místnosti. To byl sál, né ledajaký. Větší a krásnější sál jsem neviděla. Ale pořád jsem měla neblahý pocit špatnosti.
Utíkala jsem tim sálem, který neznal konce. Byl větší a větší... nikdy jsem nic podobného neviděla. A zase jsem potkávala různé lidi, známé i neznámé..krásné i ošklivé, bohaté i chudé.. A schvávali se. Krčili se pod stoly, stáli za závěsy a hledali různé schovky.
A pak jsem si jí všimla.. ta holka, procházela sálem, viděla každou schovku, nikdo jí neutekl...nikdo se nebránil. Viděla jsem, jak zabíjí spoustu lidí a nevěděla jak tomu abránit. Stal se ze mě jeden z lidí co se potřebují schovat. Napadlo mě, jak se asi dostanu o patro níž, tam už přecejen zabíjela, tam by mělo být bezpečno.. ale to už jsem nestihla, blížila se nemožnou rychlostí.
A v tom, jsem se začala kousat do ruky. A uvědomila jsem si že mě nic nebolí. Často, když mi teče do bot, zkouším jestli nespím, ještě nikdy se však nestalo, že bych opravdu spala. Až teď.
Začala jsem se v duchu přesvědšovat, ať konečně donutim svoje oči k probuzení, a trvalo mi to pár vteřin, už byla skoro u mě... a pak. Jsem se probudila, chvíli jsem vyděšeně zírala, a pak, jsem se vítězoslavně usmála. Zjistila jsem, že jsou teprve dvě hodiny ráno a tak jsem si šla udělat čaj, a pustila si pěkný film. Bylo mi jasné, že neusnu hned... ale viděla jsem alespoň půlku. Ráno jsem vztala a chvíli přemýšlela co se mi to zdálo.. dlouho jsem si nemohla vzpomenout, ale pak, jako impulz mi to naskočilo. Můj děda, máma, chomáče vlasů a ta holka.. dlouho jsem přemýšlela, proč jsem se jí nesnažila bránit, proč jsem se jen tak hloupě schovala...

Chuť popisovat...

5. září 2010 v 17:39 | Nezkrotná
Titulek článku je povinná položka. A co tam mam sakra napsat!? Já nevím, mám chuť popisovat...různé písničky, lidi, okolí, atmosféru... prostě na co si vzpomenu. Ale asi teď  přiblížim - popíšu nějakou písničku, protože jich mam teď plnou hlavu! Tak třba od skupiny Wajgl. ANTInazi.

Samozřejmě je to proti Nacistům a těmhle idiotům... chtěla jsem sem dát text. Ale nevím, jestli to není zbytečný!?... I když asi ano. Je to zbytečný! Dám vám sem jinou. Od Totálního nasazení - Černobílý svět. Dám sem i videjko i text... je to GENIÁLNÍ... tak teda text:


Jsme loutky bez nití,
já i všech patnáct druhů mých.
Bez smrti bez žití,
bloumáme tupě po polích...

Černá a bílá je -
osm kroků tam a osm sem.
Frontová linie,
na věky proti sobě jdem.

Stojí tu opodál,
náš domnělý to nepřítel.
I když jsem černý král,
nejsem svých figur velitel.

Vždy první na tahu,
jsem ten kdo bitvu rozpoutá.
Ač nemám odvahu,
bílý a nešťastný jsem král!

Černá a bílá je -
osm kroků tam a osm sem.
Frontová linie,
na věky proti sobě jdem.


Přestal jsem počítat,
kolikrát jsem padnul a zas vstal,
kolikrát dostal mat,
útočil nebo utíkal.


Jsme jenom figury,
ať král či pěšák bez jména,
a hraní na vojáky - 
je vaše lidská doména!!!

Černá a bílá je -
osm kroků tam a osm sem.
Frontová linie,
na věky proti sobě jdem.






No nemyslíte, že je to naprosto geniální text? Naprosto geniální písnička? Já si to fakt myslím!!! Totáči to děsně vystihly. O čem, že je ta písnička? Podle mě je to o tom, že jsme takové šachové figurky, se kterým "ti vyšší" hýbají. A je právě jedno, jestli jsi Černý král, nebo Bílá královna! Prostě to - BLOUMÁME TUPĚ PO POLÍCH, je naprosto perfektní!
A potom tam vidím ještě jeden smysl. V tom refrénu. NAVĚKY PROTI SOBĚ JDEM. -> to je taky jedna z věcí co si lidi neuvědomují. Co kdyby, "Černá" a "Bílá" byli kamarádi, a né nepřátelé. A i ostatní, co kdyby nebyl ten "RASISMUS" to je prostě podle mě vedlejší provokace téhle písničky, nevím, jak to je doopravdy, co tím chtěli víc říct, ale co kdyby Černá a Bílá nebyli proti sobě? Nevznikl by rasismus, nacismus, ani "pankáči" ... nevznikli by Sex pistols... i když to je taky na dlouho, ty se vzdouvali proti systému, ale i fašismu nacismu a proti těmhle sračkám...
Prostě by to bylo tak nějak jiný!!! :)


A tahle písnička je nejlepší na světě! Miluju jí! A nejkrásnější bylo, když se touto písničkou Totáči loučily na Valníku... Zatělo jenom - JSME LOUTKY BEZ NITÍíííí... a mě naběhla husí kůže :)

úúúááááá!!!

3. září 2010 v 15:39 | Nezkrotná
Přežila jsem tři dny ve škole... kupodivu, tři pěkné dny ;) bude to znít divně, ode mě... ale já se tam v pondělí tak moc těšim!
Máme tam suprový lidi, vážně, třeba ten blonďák, to je úplný zlato, takovej Myšák :D prostě skvělí ... nebo Ten krásnej, co sedí v zádu ! :) wow, a je ještě mladší než já. I když vypadá tak na 17 - 18 let (!) A z holkama jsem se zkamarádila docela dost... tak třeba s Aničkou, nebo Luckou a Hankou a Andrejka je děsně milá :) Vážně se tam v pondělí těším! :)

Jinak k samotný výuce... na tu se taky těšim! :) budeme se učit psaní všema deseti a tak jsem zvědavá jak to bude vypadat...! Myslim,l že mě bude bavit ZEMĚPIS... bereme hospodářství, ale máme dva sešity. Jeden na normální zápisky a jeden je na to, že si určíme Zemi (v mém připadě Anglie) a budeme se o ní zajímat, celé dva roky. Psát o ní všechny aktuality, historii, počasí atd. prostě jak si budeme chtít vést sešit. Budeme koukat na tu Zemi našima očima :) to ej pěkný nápad... prý taková záchraná brzda :)
Ale matika, to bude mazec, dneska jsme se začali učit,.... a jako fakt hustý, ještě, že tuhle látku jsme se docela na základce učili a pamatuju si jí! MNOŽINY... jako Množina N - přirozená čísla, Z - celá čísla atd. a paní profesorka? Fakt z ní jde strach :P :D
...
no nic, jdu zkusit vyštrachat něco na tu Anglii! :)

Studna

1. září 2010 v 14:39 | Nezkrotná
Zase se vyvaruji těm kecům o tom, jak mě mrzí, že jsem tu dlouho nebyla...i když mě to vážně mrzí.
Za těch pár týdnů, se dělo dost zajímavých věcí... tak třeba jsem byla na festivalu (punkovym) na Valníku ... Bylo to tam super. Vážně, bylo to na tři dny + čtvrtej jsme odjížděli. Vlastně jsem skoro nespala, za to mohly ty energy drinky. Nebo noční kalby, vyberte si co chcete ;)

...Velmi libový výběr kapel mi dopomhol k tomu, abych prohlásila, že toto byli nejlepší čtyři dny prázdnin! ... prázdniny rychle skončily a já mám za sebou první školní den. Teda jako na střední škole... bylo to fajn. :)
Máme děsně fajn třídní, víc jak třicet jí určo neni... a je výborná!  Máme tam docela pěkný kluky, vypadaj na pohodový lidi...sice nic moc, discanti, ae na druhou stranu jsem tam narazila na dalšího punkáčeee! :) taky jednoho 17tiletýho týpka... v prváku :)) celkem pěknej kluk ;)
Já vím, že to není kdovíjak dlouhej článek, ale budu pomalu končit a jdu si lehnout...bylo toho na mě dost, kort budíček v 05:30 chození po Praze atd.

Jen abych Vám vysvětlila proč se tenhle článke jmenuje STUDNA ---> je to jedna písnička od Dušana,...teda od jeho známé kapely APPLE JUICE. Je to nejnádhernější písnička co hráli na Valníku. A tak jí ted pořád sjíždim.

Nemůžu sehnat videjko tak vám sem dám alespoň nejkrásnější verše...

V srdci města byla studna s křišťálově čistou ...vodou,
Všichni pili jí i sám král a kancléř ohoouuu!


No, ale nejlepší je ta melodie jak se prolíná s textem, ten text je tak trochu pohádkovej, a prostě nejlepší!

Budoucnost

9. srpna 2010 v 16:25 | Nezkrotná
Haha.. je to vtipný, dneska jsem byla v lese, přemýšlet, pročistit si hlavičku. Napadaly mě přímo sloky toho, co sem napíšu. A teď? Ani nevim jak začít...
Dobře, proč jsem chtěla zrovna přemýšlet o budoucnosti? Ani nevím, nějak jsem se k tomu dostala. Zajímalo by mě, co bude... za pět, deset, dvacet let. Kde budu já? Kam se dostanu? Budu ještě?
... a pak by mě zajímala ta vzdálenější budoucnost, 100, 200 let a tak. Co tu bude? Mutanti, roboti? Nikdo? Budou lidé žít virtuální život? Budou žít "život"? Budpu citově založení?... bude vůbec za sto, nebo dvě stě let něco? Co když se přibíží katastrofa a všechno zničí... co potom, bude po naší směšný, malý Zemi?  Začnou lidi žít znovu? Jinde?  Třeba na Marsu, nebo na planetě, kterou ještě nikdo nikdy neobjevil???! Dost filozofování, co bude, bude.
...mmm! Zrovinka poslouchám zase nějaké písnička od Dana Landy. A co vám budu povídat i od Orlíků. Né, že bych s nima souhlasila... ale. Ale některé jejich texty, hudba, písničky a melodie mě přitahují...

Landa byl vžycky můj favorit... polslouchám ho už od nějakých 9 let. Tenkrát jsem neměla ponětí, kdo jsou to - rasisti, nacisti, skinheads a nebo punkáči. Neřešila jsem to... jen se mi ty písničky líbily,... někdy jsem ani pořádně nevěděla, co těma písničkama chce říci. Teď je mi 15 a vím to. Vím, co o něm lidi říkají a mě se to nelíbí... nedokážu ho přestat mít ráda. Jeho texty a melodie...  Je nejlepší!
Já totiž nechápu muzikanty,  co si nechávají psát texty. Vždyť oni nemůžou vyzpívat svoje problémy, ale problémy někoho jiného. A to mě nebaví... musí se snažit oni, musí se u toho papíru zapotit...musí mít inspiraci. Jako Dan...





Nevím,... skutečně nevím, co jsem tímto článekm chtěla říct. O co bych vás chtěla obohatit. Možná jsem zase jen dostala chuť sáhnout si na klávesnici a jinak to nešlo. Možná, že někde hluhoko u mě, mám výčitky, že tu nejsem tak často jak bych chtěla nebo potřebovala. Dneska jsem nešla do práce, takže jsem cítila "povinnost" napsat sem.
I když jsem si blog nezaložila z povinnosti. Nesnáším ten pocit, odpovědnosti... nechci, aby mě to sem lákalo z povinnosti. Musím psát jen když chci. Vy mě musíte pochopit! ;)


Tady mam pro Vás písničku - Bílá Hora... jedna z těch nejlepších písniček ze sólo dráhy. Poslechněte, hlavně ten text :)

Červenec

7. srpna 2010 v 21:49 | Nezkrotná
...rozhodla jsem se napsat o tomhle měsíci. Žádná úvaha, jen spojení faktů... Mimochodem...Čaute !
Tyhle prázdniny se mi celkem líbí... mnoho zážitků, brigáda - peníze, porozumění, které sem hledala tak dlouho.
Tak třeba. Ted "bydlím" u Sandry, jsem tu necelý měsíc. Chodím odtud do práce, prožívám zde svoje prázky. Byli jsme se podívat u babiččiný sestra a oni tam mají hned za hospodou zámek. A protože je to na vesnici, mohli jsme se jít podívat... Bylo to úžasné, pohladila jsem si doopravdického SLONA, i malá medvídata. Viděla jsem grizzlyho, stála jsem od něj necelý metr.
 Měl nejmíň tři metry... bylo to fajn, prohlédli jme si zde i zebry, koně a další zvířata :)
Jeli jsme se podívat na Živohošť, hráli jsme minigolf a vůbec mi to nešlo, kupodivu jsem se nevztekala, takže jsem si to užila. K obědu jsme měli Langoše... bylo to děsně dobrý. A pak jsme se váleli na šlapadlech a koupali jsme ve vodě... bylo to super. Byla jsem vážně štastná.
Ale potom, přišla deorese, má věrná kamarádka, která mě NIKDY neopouští! Zrůda... no nic, dozvěděla jsem se nějaký nový podrobnosti o věcech,... to je jedno, dnes o tom nechci přemejšlet. Už tak mam zkaženou náladu.
Zrovna dneska, jsem byla s babičkou, Lindou a bratrancem na houbách. Úlovek, byl vlastně slušnej. Našli jsme skoro plnej košík, hlavně hříbků - i hřibů. Byla to vážně legrace, šli jsme do bažin a já jediná měla holinky (nesmějte se, jsem prosně vidlačka) bratranec "ztratil boty" takže se mu zuli a on šlápl do bahna... takže zbytek cesty k autu musel dojít v ponožkách :D vážně t vypadalo vtipně...tgakhle jsem se dlouho nezasmála. Velmi pršelo... (všimli jste si?) :D ...jo, já se tu směju a źrovna jsem se rozčilovala že mě pokapalo pár kapek. Pak jsem viděla, zprávy a keci mě přešli... - Tisíciletá voda. ACH JO. Chudáci ti lidé, co bydlí v těch nejzatopenějších oblastí,...
Další vážně vtipná a jedna z nejlepších věcí, byla, když jsme sé Sandou šli do Jesenice do Elly dělat něco pro své tělo... šli jsme tancovat Zumbu. Je to aerobic a latinskoamerický tance v jednou, vážně jsem si vytancovala, užila jsem si to, prostě jsem se vyblbla!!!
No a zítra...jedu na Velkopopoivckou pouť. Takže snad zážitky zejtra... nebo tak. :)




Dneska jsem si spíš urovnala nejleší zážitky z červencvých prázdnin. Žádná úvaha ... to mi pomohlo. Zblížila jsem se s Lindou, to mi pomohlo...cítila jsem se jako člověk. To mi pomáháááá... tak jo, jdu se zas užírat :))

P.S. Tu holku na obrázku použiju pro dess... :))

I am waiting.

29. července 2010 v 22:22
Ach ano. Já čekám, čekám na spoustu věcí... čekám na velký převrat v mým beztak nudnym životě. Čekam na správnou příležitost říct svoje. Čekam na tu pravou chvíli se prosadit a posadit tak včechny na již tak zotročilé zadky. Čekam, až přijde talent, díky ktrerému budu moct psát články, které budou lidi bavit, nutit k přemýšlení. Čekam, až mě lidi začnou brát vážně. A taky čekam, až vystojim frontu na rozum... protože nad chováním některejch lidí, mi zůstává rozum stát. Čekám na velikej vynález, co usnadní lidem život. Čekam až někdo vymyslí perpetum mobile, nebo vynález na ničení závisti, lží a pomluv. Čekám na toho pravého, na kluka snů. Čekám až mě někdo zkrotí. Neřikam, že se mi bude líbit být "Zkrocená Lady" - nebude, ale je to zajímavá myšlenka!
Jenže taky čekam, až mi narostou vlasy, přestanu růst, až se mi přestanou barvit oči a třepit vlasy xD...



Svět je plnej čekání a front. Co když je svět čekárna na něco lepšího, smrt. Nikdo neví co je potom,... znam kluka co byl 30 vteřin na "onom světě" tvrdí, že viděl bílý světlo, a že si pro něj "něco" šlo. Co když je to pravda?...co když ne? Co když je život jen zahřívací kolo? Co když v posmrtnym životě se bude mluvit o něčem horším než o smrti? Co když po smrti nás čeká ještě jedna - duchovní smrt? Bude to bolet víc? Budem schopni to ustát? Asi ne, jestliže to nemáme přežít.
Abych se přiznala bojim se toho. Vždycky mě to napadbe, když přemýšlim o životě-smrti. Ale co když nám to pomůže? Co když....
To je ono, čím víc odpovědí tím víc otázek... nesnášim to... nesnášim tu nejistotu!



Dnes cítím, že se mi bude dobře spát. Mám o čem přemýšlet. Vím co chci slyšet, ale to se neshoduje s realitou... jak že se tomu říká? Růžové brýle, nebo Šedý zákal?! No jo... jsem zas trochu vyvedená z míry... jsem jiná. Jsem víc dospělá. Cítím to!

I když ze mě chčije krev, nepřestávam se rvát.

25. července 2010 v 19:43
Já vůbec nevim...! Chcala ze mě krev, ale já nedokázala přestat si vybíjet zlost. No, mam odřenou a asi zlomenou ruku. A proč? Protože sem cholerik... zkuste přede mě postavit boxovací pytel... já se o něj zabiju. Měla jsem takovej vztek, že sem se m usela prostě vybít. Včera jsem boxovala, že mě to bavilo a zedřela sem si do krve kloub... dneska jsem šla z naštvanocti, a dala jsem si pšstí až mi z držky začala téct krev... a asi sem si zlomila malíček... přesto to bylo nejlepší za posledních pár dní.

Byla jsem u Sandry, v pátek jsem se vožrala jako kráva a v sobotu jsme šli znova, ale to jsem se tak nezbourala... ale byl tam on... T... Dokonalost nade vše. Sanmozřejmě... už pár dní se mi po něm stejskalo, ale celkem se mi dařilo na něj zapomenout. Teď...ho nemůžu za žádnou cemu dostat z hlavy...
Tý vole!!! Je to nefér! Jak jen to mam popsat? Já ho chci zase vidět! Ale jak toho mam docílit? Nevim. Zase zajdu na Hřiště, nebo k nervům... nebo tam nějak.
Dostanu ho z hlavy!! Jo... ale až pak... :D
Mam dneska návaly vzteku, jsem nepříjemná a zlá, jsem nezrkotná, ale jinak... nazkroceně otrávená.






Sem příšěrně otrávená... ale trochu mi to pomohlo, pouštim si tu Marilyna a jeho Personal Jesus, Beautiful people... If I was your vampire a tak dále... jsem mrtvá.

Paradox.

19. července 2010 v 21:42 | Nezkrozná Lady
Heee! Minulej článek, jsem tu mluvila o mimino mánii a přitom si jdu ve středu pro prášky (ne pro brufen to jen pro ty kterým by to nešlo do hlavy). Je to paradox. Život je jeden velkej paradox. Velkej rozpor, nedorozumění... Ne. To je jen zase ta ospalá nálada.
...zrovna si tu kdákám ... "Proklínám, ty tvoje ústa proklííínááám. Tvoje oči ledovýýý... v srdci jen snít - sám a sám. Ať nikdy úsvit nespatříš.... na ústa mříííž oči oslepnoooou..." a tak. Já vim, když teď koukneš vejš uvidíš Marilyna Mansona, žravku a fetku. Jak mu řikaj ty slušný... já v něm vidim víc. Janek Ledecký nebyl nikdy můj "stajl" ale některý písničky... uhmmm! PARADOX.

To slovo se mi líbí... vystihuje mě. Není to jako "FAJN" "OUKEJ" "DOBRÝ" ... je to chaotický.
Víš co vyjadřuje, ale přesto musíš pochopit :) je to inteligentní slovo. Ano, vážně jsem si ho oblíbila.
Nevím,j ak je to možné, ale dneska jsem potkala další tři těhotný ženský. A namísto usměvu, jsem vyloudila jenom úšklebek. Žárlivost? to asi ne. Jen zarmoucení... tak moc jsem se od poslední noci změnila, až se nepoznávám! Přísahám, že jsem nikdy nechtěla bejt ta zodpovědně slušná. A já se tak cítím... padlo na mně břemeno - práce. Musim chodit brzy spát a musim chodit střízlivá. Kde jsou ty večery, kdy jsem se zlila každej víkend, nehlídala jsem se komu co řeknu. Ach ne...chovam se jako holka - ne jako normállní vesnická holka, co se nestydí, že jí z boty kouká sláma... ale jako holka, která za drobek na triku řve, jak malá! Napadá mě, jako pražačka... (Je to přirovnání, sama bydlim kousek od Prahy)...
Ne-e. Musim vyrazit na nějakej koncert. Fesťák. Vesnickou chlastačku... Musim "zajít zase domu" ...



Asi jsem to přehnala... pořád jsem ta - RockovoMetalovoPunková a NEZKROTNÁ Lady... !!! Pořád jsem to já. Já a nikdo jinej... Já ta Nezkrotná, nespoutaná... jen trochu vyspělejší! ... tak nic. Dobrou... MUSIM spát. Zejtra jedna z povinností -> Práce.... a zodpovědnost!



Jen trošku štěstí.

19. července 2010 v 11:59 | Nezkrotná Lady
...hm ;)
Dívali jste se včera? Je to taková ta romantická komedie o Štěstí a Smůle. Docela zajímavá, já se přiznám, že jsem jí viděla nejmíň po 5.
Docela mě to vede k zamyšlení co to to štěstí je. A proč se mi soustavně vyhejbá!? :D No, zas tak špatný to není... Bylo to zajímavé, jak tam znázorňovali to "štěstí" na vyhraných penězích. I když to tak trochu štěstí je, myslíml že tam byli důležitější věci! Co takhle třeba ten sexy kluk, kterej políbil Lidsny? Dyť ten měl přece smůlu, a kam ho přivedla! :) A ona měla štěstí, a taky jí to přivedlo k němu, To se prostě "mělo stát". Jo... uvědomuju si, že tu básim o vymyšlenym filmu, kterej se prostě nemá šanci stát skutečností... ale co kdyby to fakt fungovalo?! :D

Jo no... ani sem to sem nechtěla psát. Ale když jsem byla v sobotu s tátou na hřišti, pohádali jsme se tam kvůli tomu, že nechci mít nikdy dědi, a to on nemůže překousnout, že bych dál  " nepředávala gen" ... a z té hádky se mi pak zdál sen. Sen, že jsem těhotná. Líbil se mi... myslim, že jsem chtyla miminkovskou mánii. Závidím holkám, které jsou teď těhotné. I když pořád rozum vítězí. Ale ten pocit,... to kopání zevnitř do bříška, to šťouchání, musí být prýma. Ano... uvědomuju si, křeče, blití, bolesti, otoky, zkažená postava ... ale! Mít svoje malé MIMINKO!!! :D dobře, až mi bude 25! tak si pořídím, možná i adoptuju ;) to by bylo ... "JEN hodně ŠTĚSTÍ" !!! :D:D




STEJNĚ, JAK JSEM KVŮLI JEDNOMU SNU MOHLA TAK MOC ZMĚNIT MÉ ROZHODNUTÍ...? dOSPÍVÁM? ŽE SNIM O RODINĚ, DĚTECH VELKYM BARÁKU S MANŽELEM, PSI A KOČKY???? PAPOUŠKA!? :D

Jsem bláááázen... já vím!


Eden... ://

18. července 2010 v 15:17 | Nezkrotná Lady
Jo, já vím, v prvním článku jsem tu uveřejňovala, že mám ráda hokej a fotbal. A protože teď začala Gambrinus liga, žačla jsem se opět koukat. Trochu si řikam, poč jsem se rozhodla tento článek nazvat "EDEN" ... už vím. Protože ty svině Pražský nám ukradli náš Vršoviskej Ďolíček!!! Byl to náš stadion. Vršovický STADION. Bohemácký!
Když, jsem se dozvěděla, že první zápas hrajeme se Slávií v Edenu a že BOHEMKA je DOMÁCÍ! Myslela jsem, že mě klepne pepka! Děs!

Přišli jsme tam. Za lístek jsem nechali každý 200 (což je hodně, řekněte si, že každej tejden tam necháte dvě kilča jen za lístek!), všude byli "chlupatnýá" (policejní sbor) - bylo jich tam snad víc, než fandů! :D ... klobásy stáli za hovno, místo toho byl dole Mekáč. ŠACOVALI NÁS! (na to nejsem z Ďolíčku zvyklá. Tam se totiž fandům věří. Ale je fakt, že na tom edenu se to často hrotí! :D
A fotbál stál za prd! Až na první 2 minuty, kdy jsme Slávistům hnde vpálili góóóool! No fakt, ještě jsem si ani nesedla a už jsem řvala GÓL!!! ... ;) ale pak to Slávisti dorovnali... takže zápas skončil 1:1 ... nic moc, ale na to, že nám v polovině zápasu vyloučili Jirku Rychlíka a my tak museli zbytek zápasu odehrát v deseti, jsme si vedli dost dobře ;)
Seděli jsme hned za bránou, přd námi nikdo nebyl, a vybrali jsme si 4. řadu, já pak šla do první k trávníku fotit. Vyfotila jsem si všechny, ale hlavně Ráďu Sňozíka, kterého mám nejrdaši! Vlastně jsem se celkem bavila, táta si zanadával na HUBÁČKA a bylo. Skončil zápas, byla děkovačka a my mohli jít domu s pocitem, že jsme hráli lépe než  Slávie.



No. Tak jsem si zas urovnala své sportovní myšlenky. Říkám! Byli jsme domácí a přesto jsme bod uhráli venku...
To je přece krásnej pocit ;) ... časem sem dodám fotky - vyfotila jsem se s klokanem (Bohemáský maskot) a byla sem VÁŽNĚ šťastná! ;)

Nezkrotná Lady, tak to jsem já!

13. července 2010 v 23:54 | Nezkrotná
Hej čaute. První článek. Historická událost, no ne? Čemu ho věnovat? Mě? Marilynovi Mansonovi, Stmívání, Harrymu Potterovi, Nudě, Citům, Náladě, Spravedlnosti, Lásce, Nenávisti, Kamarádům, Boji, Judu, Malování, Vodě, Blogu, Životu, Smrti, Peklu, Nebi, Smutku, Radosti, Veselí, Zradě, Vlezlosti, Kontroverznosti, Rodičům, Baráku, Psům, Kočkám, Přírodě, Větru, Lesům, Loukám, Dešti, Depresi, Času, Práci, Punku, Muzice, Fesťáku, o hřišti, fotbale nebo hokeji...?

Na to všechno bude čas... věřte že ano. Z tohohle blogu už se vypudit nenechám. Nedam tu adesu žádnému ze svých známých, kamarádů a ani okolnímu světu. Už jim nedám zámijnku mě odtud vypudit. Buduju si tu budoucnost, ohled do minulosti. Buduju tu sebe. A i kdyby náhodou kámoš nenarazil na můj minulej blog, založila bych si postupem času jiný. Na který nemá přístup má nejlepší kamarádka, Kája, Máňa ani Lukáš. Kluk, který pro mě moc znamená. Ani nikdo.  Mebudu muset mít podezření na rodiče, že mi blog zkoumají. Nebudu muset psát věci mezi řádky.
Jsem Nezkrotná. Nespoutaná. Neovlivněná. Zkažená. Nezotročená. Jsem sovje. Náladová. Vážná i bláznivá. Bojovná. Anarchistická. Jsem Antikrist. Miluju bouřku a vodu. Déšť i slunce. Pláž i sníh. Miluju sebe a taky se nenávidím. Miluju život a těšim se na smrt.


Miluju články, které nedávají smysl. Jsou bez obsahu. Ale přitom si u nich tolik popřemýšlím. Někdy i pobrečím. Někdy se zasměju. Přečtu si je po dvou letech a buď to si nadávám, nebo koukam co jsem to dokázala napsat.
Ahojte vaše Nezkrotná Lady.
 
 

Reklama